Na Cestě Brno

Náboženství / spiritualita

Křesťanství

23|08|20 | František Brückner | Neboj se, jen věř

Na Ceste Brno

K založení společenství Na Cestě nás vedla touha OSLAVIT BOHA.
Majíce v srdci i v mysli modlitbu Pána Ježíše Krista za církev (J 17) chceme tak činit následováním, při kterém je patrná: RADOST ze spasení,
SVATOST jako pokorné usilování o čistý a bezúhonný život navenek i v soukromí,
PRAVDA Písma Svatého osvětlující cestu,
MISIE svědectvím vlastního života, zvěstováním evangelia a službou potřebným,
JEDNOTA respektující rozdíly osobní, odlišnou míru víry a poznání i různá obdarování a pověření,
LÁSKA k Bohu a lidem vyjadřovaná slovy i praktickými činy.

Ježíš je schopen a ochoten odstranit naše nečistoty - tak jak to udělal ženě s krvácením, tak i mrtvé dceři Jaira. Víra nepřiochází sama od sebe - je darem od Boha. A i když žijeme v pokřivé a "pokažené" době, tak Bůh je nad tím a chce, abychom ho do našich nečistot a trápení pustili...
 
Marek‬ ‭5‬:‭21‬-‭43‬ ‭B21‬‬
„Když se pak Ježíš přeplavil lodí zpátky na druhý břeh, sešel se k němu u jezera veliký zástup. Přišel k němu jeden z představených synagogy jménem Jairus, a jakmile ho uviděl, padl mu k nohám. Snažně ho prosil: „Moje dcerka umírá! Pojď, vlož na ni ruce, ať je uzdravená a může žít.“ A tak šel s ním.
Veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj. Byla tam jedna žena, která už dvanáct let krvácela. Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic jí nepomohlo a bylo jí čím dál hůř. Když uslyšela o Ježíši, prošla k němu davem zezadu a dotkla se jeho roucha. Řekla si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho roucha, budu uzdravena.“ Její krvácení ihned přestalo a na těle pocítila, že byla z toho trápení uzdravena. Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: „Kdo se dotkl mého roucha?“ Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, že se na tebe tlačí dav, a ptáš se: Kdo se mě dotkl?“ On se ale rozhlížel, aby viděl, kdo to udělal. Když ta žena poznala, co se s ní stalo, přistoupila, v posvátné úctě před ním padla na kolena a pověděla mu celou pravdu. Ježíš jí odpověděl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení.“
Ještě to ani nedořekl, když přišli poslové z domu představeného synagogy se slovy: „Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžovat mistra?“ Ježíš ale jejich slova neposlouchal. „Neboj se, jenom věř,“ řekl představenému synagogy. Nikomu nedovolil, aby ho doprovázel, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. Když přišel k domu představeného synagogy a uviděl veliký rozruch, všechny plačící a hlasitě naříkající, vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? To dítě neumřelo. Jen spí.“ Oni se mu ale smáli. Když všechny vyhnal, vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel do místnosti, kde bylo dítě. Vzal dívku za ruku a řekl jí: „Talitha kum,“ což se překládá: „Děvčátko, říkám ti, vstávej.“ Ta dívka hned vstala a začala se procházet. Bylo jí dvanáct let. Přítomných se zmocnil nesmírný úžas, ale on jim jasně přikázal, ať se o tom nikdo nedozví. Řekl jim také, ať jí dají najíst.“‭‭

Aplikace Youradio Talk

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

23|08|20 | František Brückner | Neboj se, jen věř

Poslechněte si podcast