22|02|13 | Josef Horský | Ať vidím!
Lukáš 18:31-43
'Ježíš si vzal stranou svých dvanáct učedníků a řekl jim: „Jdeme teď do Jeruzaléma a tam se vyplní všechno, co napsali starodávní proroci o Synu člověka. Budu vydán do rukou pohanů, budou se mi vysmívat, budou mne týrat a plivat na mě. Pak mne zbičují a zabijí, ale třetího dne vstanu z mrtvých.“ Učedníci to vůbec nechápali a jeho slova jim byla záhadou. Když se blížili k Jerichu, seděl u cesty slepec a žebral. Slyšel, že kolem proudí davy lidí a ptal se, co to má znamenat. Řekli mu, že tudy jde Ježíš z Nazaretu. Začal volat: „Ježíši, Davidův potomku, slituj se nade mnou.“ Lidé, kteří Ježíše provázeli, slepce okřikovali, ale on volal tím víc: „Králi z Davidova rodu, slituj se nade mnou.“ Ježíš se zastavil a zavolal slepce k sobě. Když ho k němu přivedli, zeptal se Ježíš: „Co pro tebe mám udělat?“ Slepec odpověděl: „Pane, ať vidím!“ Ježíš řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě zachránila.“ V tom okamžiku slepec nabyl zrak, děkoval Bohu a šel za Ježíšem. A všichni, kteří toho byli svědky, chválili Boha.'
Otázky
- Kdo byl ten slepý v příběhu?
- Nenní někdy lepší zůstat slepý?
- Máme toužit po tom, abychom viděli?