Radio Proglas

Spiritualita

Náboženství / spiritualita

Hana Pinknerová: Změna

Myšlenka na den

Úvahy a podněty k zamyšlení současných osobností i klasiků.

Kdo kdy v životě nepotřeboval nějakou změnu? Nemyslím změnu účesu nebo jiné závěsy v obýváku, ačkoli i takové změny mohou na nějakou dobu přinést uspokojení. Mám na mysli něco hlubšího, něco duchovního. Přemýšlela jsem o změně, která by zdokonalila můj duchovní život, kterou bych mohla nastartovat řetěz následků v praktickém životě. Cítila jsem, že potřebuji znát Boha nějak nově, nějak blíže.
„Blíže“, to bylo to slovo, které ve mně zapůsobilo silnou reakci. Jako když jsem se v létě na venkově neopatrně dotkla utrženou rostlinou drátu ohraničujícího pastvinu. Byl pod proudem. Koplo mě to, až jsem vykřikla. Při slově „blíže“ jsem nevykřikla, ale uvnitř jsem to cítila podobně. Ano, to je to, co potřebuju. Jenže jak toho dosáhnout? Jak se Bohu přiblížit, jak dělat stejné věci s jiným obsahem? Připadala jsem si bezmocně. Seděla jsem ve svém oblíbeném šedém křesle a snažila jsem se vymyslet, jak uskutečnit ono blíže. Najednou z ničeho nic mě napadlo: Musíš dělat pokání.
Zarazila jsem se a zpozorněla. Pokání? No dobře, klidně budu dělat pokání, ale co to přesně znamená? Co to podivné slovo nese za obsah? Na to se tedy podívám, rozhodla jsem se a byla moc ráda, že jsem chytila nějaký směr svého hledání.
Podle Wikipedie je pokání symbolická činnost, kterou člověk dává najevo, že pochybil, a snaží se své viny zbavit. Lidový slovník pro chalupáře říká, že pokání je zpytování hříchů a jejich odčinění bohulibou činností. Podle J. Skoblíka na webu víra.cz: Hebrejská slova používaná pro pokání znamenaly v běžné hovorové řeči: Změnu cesty, návrat po ní v protisměru, ale i vzdychání, pociťování lítosti.
To všechno dohromady mi vykreslilo docela dobrou představu o tom, co to pokání zhruba je, a také co asi mám hledat. Pokud prvním krokem na cestě k „blíže“ je pokání, tedy změna cesty, nalezení hříchů a jejich litování a odčinění, dávalo mi to smysl. Jestli se v mém životě nachází něco, co se Bohu nelíbí, něco, co mi brání být mu blíže, pak se toho ráda zbavím. Já ale nevěděla, co to je. Tak mi nezbylo nic jiného než poprosit Boha, aby mě upozornil vždycky, když se to stane, když to špatné udělám, nebo když to dobré neudělám. A s velkou zvědavostí jsem šla spát, protože jsem si byla jistá, že od rána to začne.

Kdo kdy v životě nepotřeboval nějakou změnu? Nemyslím změnu účesu nebo jiné závěsy v obýváku, ačkoli i takové změny mohou na nějakou dobu přinést uspokojení. Mám na mysli něco hlubšího, něco duchovního. Přemýšlela jsem o změně, která by zdokonalila můj duchovní život, kterou bych mohla nastartovat řetěz následků v praktickém životě. Cítila jsem, že potřebuji znát Boha nějak nově, nějak blíže.
„Blíže“, to bylo to slovo, které ve mně zapůsobilo silnou reakci. Jako když jsem se v létě na venkově neopatrně dotkla utrženou rostlinou drátu ohraničujícího pastvinu. Byl pod proudem. Koplo mě to, až jsem vykřikla. Při slově „blíže“ jsem nevykřikla, ale uvnitř jsem to cítila podobně. Ano, to je to, co potřebuju. Jenže jak toho dosáhnout? Jak se Bohu přiblížit, jak dělat stejné věci s jiným obsahem? Připadala jsem si bezmocně. Seděla jsem ve svém oblíbeném šedém křesle a snažila jsem se vymyslet, jak uskutečnit ono blíže. Najednou z ničeho nic mě napadlo: Musíš dělat pokání.
Zarazila jsem se a zpozorněla. Pokání? No dobře, klidně budu dělat pokání, ale co to přesně znamená? Co to podivné slovo nese za obsah? Na to se tedy podívám, rozhodla jsem se a byla moc ráda, že jsem chytila nějaký směr svého hledání.
Podle Wikipedie je pokání symbolická činnost, kterou člověk dává najevo, že pochybil, a snaží se své viny zbavit. Lidový slovník pro chalupáře říká, že pokání je zpytování hříchů a jejich odčinění bohulibou činností. Podle J. Skoblíka na webu víra.cz: Hebrejská slova používaná pro pokání znamenaly v běžné hovorové řeči: Změnu cesty, návrat po ní v protisměru, ale i vzdychání, pociťování lítosti.
To všechno dohromady mi vykreslilo docela dobrou představu o tom, co to pokání zhruba je, a také co asi mám hledat. Pokud prvním krokem na cestě k „blíže“ je pokání, tedy změna cesty, nalezení hříchů a jejich litování a odčinění, dávalo mi to smysl. Jestli se v mém životě nachází něco, co se Bohu nelíbí, něco, co mi brání být mu blíže, pak se toho ráda zbavím. Já ale nevěděla, co to je. Tak mi nezbylo nic jiného než poprosit Boha, aby mě upozornil vždycky, když se to stane, když to špatné udělám, nebo když to dobré neudělám. A s velkou zvědavostí jsem šla spát, protože jsem si byla jistá, že od rána to začne.

Aplikace Youradio Talk

Hana Pinknerová: Změna

Poslechněte si podcast