Radio Proglas

Spiritualita

Náboženství / spiritualita

Hana Pinknerová: Vytanula mi vzpomínka na pohlavek

Myšlenka na den

Úvahy a podněty k zamyšlení současných osobností i klasiků.

Když jsem byla malá holka, slavívali jsme v létě troje narozeniny současně. Tři členové rodiny se totiž narodili ve dvou dnech (samozřejmě s odstupem mnoha let). Z oslavenců nejvýznačnějším byl jednoznačně dědeček. Fungoval jako skutečná hlava rodiny a oslavit jeho narozeniny se muselo ve velkém stylu. Dalším oslavencem jsem byla já a třetím o dva roky mladší bratr. Když si prohlížím fotografie z oslav, vždycky na nich všichni pózujeme u tříposchoďového dortu. Máme na sobě slavnostní oblečení a trochu strojeně se usmíváme do objektivu. Kromě toho dortu a povinného fotografování si z oněch oslav vlastně nic víc nepamatuju.
Možná přece jen něco na mne ve vzpomínkách vyskakuje. Moc hezké to však není. Spousta peskování kvůli náležitě spořádanému chování. Vytanula mi vzpomínka na pohlavek, který mi přiletěl, když jsem se hezky neusmívala do hledáčku fotoaparátu, čímž jsem zkazila výslednou fotku. Nejspíš mě to nebavilo. Asi jsme se s bratrem těšili na ten dort a možná i na jiné dobroty. Určitě jsme mívali slavnostní oběd. Ale jinak se slavil hlavně dědeček a my jsme se nudili. Asi jsme si mohli jít hrát, když se odbyla oficiální část vzájemných gratulací a každý si snědl svou porci dortu. Dospělí pak seděli u stolu buď doma, nebo na zahradě, pili kávu, víno, povídali si, smáli se a my děti jsme se tak poflakovaly kolem. Vybavuju si pocit úlevy, že to máme za sebou. Vždycky to bývalo stejné. Stejní lidé, stejný průběh, stejná přání, stejný třípatrový dort. Teprve když jsme s bratrem povyrostli, nabývaly naše oslavy jiného rázu. Nechtěli jsme je už slavit společně, protože jsme si každý chtěli pozvat své přátele a bavit se podle svého. A slavit s dědečkem? Ani ne.
Protože se zase blíží to slavné datum, přemýšlím o své oslavě a o oslavách obecně. Tradice a zvyky mi nevadí, pokud z nich je dovoleno vybočit. Některé oslavy jsou jaksi vnitřně prázdné a zvenku nudné. Od dětství se zabývám smyslem a obsahem oslav a nesmírně mě těší ho nacházet. Proč slavíte svoje narozeniny vy?

Když jsem byla malá holka, slavívali jsme v létě troje narozeniny současně. Tři členové rodiny se totiž narodili ve dvou dnech (samozřejmě s odstupem mnoha let). Z oslavenců nejvýznačnějším byl jednoznačně dědeček. Fungoval jako skutečná hlava rodiny a oslavit jeho narozeniny se muselo ve velkém stylu. Dalším oslavencem jsem byla já a třetím o dva roky mladší bratr. Když si prohlížím fotografie z oslav, vždycky na nich všichni pózujeme u tříposchoďového dortu. Máme na sobě slavnostní oblečení a trochu strojeně se usmíváme do objektivu. Kromě toho dortu a povinného fotografování si z oněch oslav vlastně nic víc nepamatuju.
Možná přece jen něco na mne ve vzpomínkách vyskakuje. Moc hezké to však není. Spousta peskování kvůli náležitě spořádanému chování. Vytanula mi vzpomínka na pohlavek, který mi přiletěl, když jsem se hezky neusmívala do hledáčku fotoaparátu, čímž jsem zkazila výslednou fotku. Nejspíš mě to nebavilo. Asi jsme se s bratrem těšili na ten dort a možná i na jiné dobroty. Určitě jsme mívali slavnostní oběd. Ale jinak se slavil hlavně dědeček a my jsme se nudili. Asi jsme si mohli jít hrát, když se odbyla oficiální část vzájemných gratulací a každý si snědl svou porci dortu. Dospělí pak seděli u stolu buď doma, nebo na zahradě, pili kávu, víno, povídali si, smáli se a my děti jsme se tak poflakovaly kolem. Vybavuju si pocit úlevy, že to máme za sebou. Vždycky to bývalo stejné. Stejní lidé, stejný průběh, stejná přání, stejný třípatrový dort. Teprve když jsme s bratrem povyrostli, nabývaly naše oslavy jiného rázu. Nechtěli jsme je už slavit společně, protože jsme si každý chtěli pozvat své přátele a bavit se podle svého. A slavit s dědečkem? Ani ne.
Protože se zase blíží to slavné datum, přemýšlím o své oslavě a o oslavách obecně. Tradice a zvyky mi nevadí, pokud z nich je dovoleno vybočit. Některé oslavy jsou jaksi vnitřně prázdné a zvenku nudné. Od dětství se zabývám smyslem a obsahem oslav a nesmírně mě těší ho nacházet. Proč slavíte svoje narozeniny vy?

Aplikace Youradio Talk

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

Hana Pinknerová: Vytanula mi vzpomínka na pohlavek

Poslechněte si podcast