Radio Proglas

Spiritualita

Náboženství / spiritualita

Hana Pinknerová: Vařím si kávu

Myšlenka na den

Úvahy a podněty k zamyšlení současných osobností i klasiků.

Těším se, že si uvařím kávu. Hodlám si celý ten proces pěkně užít. Co na tom je, uvařit si kávu? To přece zvládne i malé dítě. O jaké kávě vůbec vedeme řeč? O jakém vaření? Vždyť dnes už stačí pouze zmáčknout příslušný knoflík automatu a stroj si sám nastaví kelímek a spustí do něj kávu podle vašeho výběru. Nemusíte nic chystat, na nic myslet, jen odeberete kelímek a káva je vaše. Takovou kávu pochopitelně nemyslím.
Nemyslím ani tu z domácího kapslového automatu, kdy musíte sami zkontrolovat, jestli je v přístroji voda, vložit kapsli s kávou a přistavit šálek. Pak teprve můžete zmáčknout knoflík a káva vám nateče do šálku. Nemám ani na mysli kávu instantní. Ne, tentokrát se chystám uvařit si kávu v bialetce, starodávném aparátku na výrobu kávy, který kdysi sestrojil italský vynálezce a kávomil pan Bialetti. Jde tak trochu o alchymistickou operaci a to je na tom to dobrodružné a hezké.
Do kovové spodní části nádoby napustím vodu. Na ni nasadím kovový trychtýř s filtrem, který naplním mletou kávou a pěkně upěchuju. Kdybych měla mlýnek na kávu, nejraději bych si ji čerstvě umlela, ale nemám, a tak bude muset stačit ta pomletá před časem. Někde do zásuvky ve své mysli, která je označená nápisem, co bych si mohla přát, si zapisuju mlýnek na kávu. Na filtr upevním horní část nádoby, do níž přes kávu ve filtru překypí vroucí voda a káva bude hotová. Ještě se ujistím, že jsem všechny závity pečlivě utáhla a postavím bialetku na sporák. Tak a teď si připravím šálek a pak už jen počkám, až to bude hotové. Nechci nikam odcházet, nechci se pouštět do jiné práce. Mám v úmyslu jen počkat, až se bude voda vařit, až překypí a až mi z konvičky zavoní káva. Nebudu ten čas efektivně využívat k ničemu jinému, jen budu čekat, až káva zabublá a zavoní. Vařím si totiž kávu.
Tohle nové potěšení, totiž soustředěně vykonávat nějakou nesložitou a běžnou práci, si dopřávám teprve nedlouho. Zdá se mi vlastně obtížné dělat jen jednu věc. Jsem tak navyklá pracovat na pěti úkolech zároveň, že mi přijde jako plýtvání časem najednou soustředit všechnu svou pozornost jen na jednu věc. Není to bláznivé? Jaké plýtvání časem? Copak vaření kávy není to pravé užívání času, který mám k dispozici?

Těším se, že si uvařím kávu. Hodlám si celý ten proces pěkně užít. Co na tom je, uvařit si kávu? To přece zvládne i malé dítě. O jaké kávě vůbec vedeme řeč? O jakém vaření? Vždyť dnes už stačí pouze zmáčknout příslušný knoflík automatu a stroj si sám nastaví kelímek a spustí do něj kávu podle vašeho výběru. Nemusíte nic chystat, na nic myslet, jen odeberete kelímek a káva je vaše. Takovou kávu pochopitelně nemyslím.
Nemyslím ani tu z domácího kapslového automatu, kdy musíte sami zkontrolovat, jestli je v přístroji voda, vložit kapsli s kávou a přistavit šálek. Pak teprve můžete zmáčknout knoflík a káva vám nateče do šálku. Nemám ani na mysli kávu instantní. Ne, tentokrát se chystám uvařit si kávu v bialetce, starodávném aparátku na výrobu kávy, který kdysi sestrojil italský vynálezce a kávomil pan Bialetti. Jde tak trochu o alchymistickou operaci a to je na tom to dobrodružné a hezké.
Do kovové spodní části nádoby napustím vodu. Na ni nasadím kovový trychtýř s filtrem, který naplním mletou kávou a pěkně upěchuju. Kdybych měla mlýnek na kávu, nejraději bych si ji čerstvě umlela, ale nemám, a tak bude muset stačit ta pomletá před časem. Někde do zásuvky ve své mysli, která je označená nápisem, co bych si mohla přát, si zapisuju mlýnek na kávu. Na filtr upevním horní část nádoby, do níž přes kávu ve filtru překypí vroucí voda a káva bude hotová. Ještě se ujistím, že jsem všechny závity pečlivě utáhla a postavím bialetku na sporák. Tak a teď si připravím šálek a pak už jen počkám, až to bude hotové. Nechci nikam odcházet, nechci se pouštět do jiné práce. Mám v úmyslu jen počkat, až se bude voda vařit, až překypí a až mi z konvičky zavoní káva. Nebudu ten čas efektivně využívat k ničemu jinému, jen budu čekat, až káva zabublá a zavoní. Vařím si totiž kávu.
Tohle nové potěšení, totiž soustředěně vykonávat nějakou nesložitou a běžnou práci, si dopřávám teprve nedlouho. Zdá se mi vlastně obtížné dělat jen jednu věc. Jsem tak navyklá pracovat na pěti úkolech zároveň, že mi přijde jako plýtvání časem najednou soustředit všechnu svou pozornost jen na jednu věc. Není to bláznivé? Jaké plýtvání časem? Copak vaření kávy není to pravé užívání času, který mám k dispozici?

Aplikace Youradio Talk

Hana Pinknerová: Vařím si kávu

Poslechněte si podcast