Hana Pinknerová: Setkání

Setkání je důkazem komunikace. Můžeme spolu dlouze hovořit, argumentovat a přesvědčovat, tak trochu souhlasit a tak trochu nesouhlasit, namáhat se a doufat, snažit se a ztrácet vůli a vůbec se nesetkat.

Setkání je podstatou přátelství. Jde o dotyk, který si obě strany uvědomí. Dva lidé nalezli shodu, bod, z něhož lze pohnout vesmírem nebo překážející popelnicí. Setkání může probíhat zcela beze slov, je přece tolik prostředků k dorozumění! Úsměv očima toho někdy řekne o tolik víc než rozvité souvětí s několikanásobnými přísudky. Malé pohlazení, vřelý stisk ruky, letmé objetí, dlouhý upřený pohled, jeden krok blíž.

Anselm Grün připodobnil modlitbu k setkání. Nemusíme mluvit, ale víme, že jsme spolu. Setkání takového druhu vyžaduje hlubší vnímavost. Slova mohou být tak povrchní a nevýstižná. Setkáním beze slov, ať už s lidmi nebo s Bohem, se dostáváme na jinou rovinu komunikace. Já mluvím ráda a někdy možná až příliš a slova používám jako důležitý prostředek, ale minimálně v rozhovoru s Bohem to bývá beze slov lepší. Jak to máte vy?