Radio Proglas

Spiritualita

Náboženství / spiritualita

Hana Pinknerová: Jídlo jako diplomatický nástroj

Myšlenka na den

Úvahy a podněty k zamyšlení současných osobností i klasiků.

Často se o tom mluví jako ženské diplomacii. Je servírování dobrého jídla v pravý čas promyšlenou ženskou lstí? Vedla jsem na toto téma několik dlouhých debat. Nikdy jsme se v podstatě nedobrali jasného výsledku. Někdo tvrdil, že manipulace jídlem je odsouzeníhodná, že jde o zneužití nouzového stavu hladu. Někdo jiný zase usuzoval, že jde o moudrou prozíravost. Vzpomínal, jak jeho maminka vždycky říkala, že se tatínka zeptá až po večeři. A naopak si nevzpomínal, že by se rodiče nějak zvlášť hádali.
Když jsem se začala zamýšlet nad významem jídla v životě, musela jsem připustit, že asi bude mít ještě větší význam, než jsem mu sama přisuzovala. Jídlo jako diplomatický nástroj je často používaná strategie. Každá kuchařka by byla hloupá, kdyby jí nevyužívala. Neberu námitky, že je to nefér. Podívejme se na to zblízka.
Chcete kupříkladu, aby vás manžel vzal v sobotu autem na výstavu do nepříliš vzdáleného městečka. Mohla byste jet autobusem, ale autem je to přece jen pohodlnější a navíc máte dojem, že byste si výstavu mohli užít spolu. Tušíte, že se mu možná nebude chtít, protože on jinak skoro každou sobotu tráví na rybách. Celý den tu otázku převalujete v hlavě. Mám se vůbec ptát? Nemám se raději podívat na autobusový jízdní řád? Jak to nejlépe udělat? Nechcete tlačit a ani přesvědčovat. Kdyby s vámi měl manžel jet z donucení, asi byste si ten výlet neužila a raději byste si ho odpustila. Ale ono by se mu to mohlo líbit. Dobře si pamatujete, že základem úspěchu při vyjednávání je správné načasování. Tím pádem je jasné, že položit otázku, jestli s vámi chce manžel jet v sobotu někam na výstavu, nemůžete hned po jeho návratu z práce. Bývá unavený, uhřátý, hladový a potřebuje trochu času a trochu něžné péče, aby s ním zase byla řeč. Tak se postaráte, aby mu bylo dobře. Dáte mu napít, necháte ho přečíst si noviny, nachystáte večeři. Po jídle, kdy už byly naplněny jeho základní potřeby, se zeptáte. Nic víc. Žádný nátlak, žádné vyhrožování nebo vydírání. Co je na tom nečestného? Člověk, který se nenachází v tísni svých nenaplněných potřeb, se přece rozhoduje svobodněji. Myslím na Ester, Rút nebo Abigail. V bibli jsou za hrdinky. Tak proč ne vy nebo já.

Často se o tom mluví jako ženské diplomacii. Je servírování dobrého jídla v pravý čas promyšlenou ženskou lstí? Vedla jsem na toto téma několik dlouhých debat. Nikdy jsme se v podstatě nedobrali jasného výsledku. Někdo tvrdil, že manipulace jídlem je odsouzeníhodná, že jde o zneužití nouzového stavu hladu. Někdo jiný zase usuzoval, že jde o moudrou prozíravost. Vzpomínal, jak jeho maminka vždycky říkala, že se tatínka zeptá až po večeři. A naopak si nevzpomínal, že by se rodiče nějak zvlášť hádali. 
Když jsem se začala zamýšlet nad významem jídla v životě, musela jsem připustit, že asi bude mít ještě větší význam, než jsem mu sama přisuzovala. Jídlo jako diplomatický nástroj je často používaná strategie. Každá kuchařka by byla hloupá, kdyby jí nevyužívala. Neberu námitky, že je to nefér. Podívejme se na to zblízka.
Chcete kupříkladu, aby vás manžel vzal v sobotu autem na výstavu do nepříliš vzdáleného městečka. Mohla byste jet autobusem, ale autem je to přece jen pohodlnější a navíc máte dojem, že byste si výstavu mohli užít spolu. Tušíte, že se mu možná nebude chtít, protože on jinak skoro každou sobotu tráví na rybách. Celý den tu otázku převalujete v hlavě. Mám se vůbec ptát? Nemám se raději podívat na autobusový jízdní řád? Jak to nejlépe udělat? Nechcete tlačit a ani přesvědčovat. Kdyby s vámi měl manžel jet z donucení, asi byste si ten výlet neužila a raději byste si ho odpustila. Ale ono by se mu to mohlo líbit. Dobře si pamatujete, že základem úspěchu při vyjednávání je správné načasování. Tím pádem je jasné, že položit otázku, jestli s vámi chce manžel jet v sobotu někam na výstavu, nemůžete hned po jeho návratu z práce. Bývá unavený, uhřátý, hladový a potřebuje trochu času a trochu něžné péče, aby s ním zase byla řeč. Tak se postaráte, aby mu bylo dobře. Dáte mu napít, necháte ho přečíst si noviny, nachystáte večeři. Po jídle, kdy už byly naplněny jeho základní potřeby, se zeptáte. Nic víc. Žádný nátlak, žádné vyhrožování nebo vydírání. Co je na tom nečestného? Člověk, který se nenachází v tísni svých nenaplněných potřeb, se přece rozhoduje svobodněji. Myslím na Ester, Rút nebo Abigail. V bibli jsou za hrdinky. Tak proč ne vy nebo já.

Aplikace Youradio Talk

Hana Pinknerová: Jídlo jako diplomatický nástroj

Poslechněte si podcast