Zachoval: Tvrdost doktorů je jen obranný mechanismus, že ne každého pacienta lze vyléčit

Jakou nejtěžší krizi v kariéře jste prožil a jak jste se s tím vyrovnal? Asi bych to rozdělil na odborně těžké chvíle a manažersky těžké chvíle. Po té odborné stránce, tím si asi projde každý doktor, který dělá běžnou klinickou praxi, a to je, když se vám dobře nedaří léčba pacienta, tak přemýšlíte, jestli jste to udělal dobře, jestli jste to nemohl udělat líp. Tímhle si projde každý doktor, který vstoupí do klinické praxe.A  každý s tím asi bojuje dvěma způsoby. Jednak se snažíte sám vylepšovat, přemýšlíte o tom, děláte z toho nějaké závěry a příště se snažíte to dělat lépe. Druhá cesta je, že věci, které nemůže ovlivnit ignoruje. Jak se říká o doktorech, že jsou hodně tvrdí, sarkastičtí a nevnímají svoji práci, tak je to logické vyústění toho, aby jste se nezbláznil z toho, že ne každého pacienta můžete vyléčit. Kdo ve vás objevil zájem o přírodní vědy a medicínu? Asi jsem to měl v sobě odmalička. Zejména faunu jsem měl rád, zvířata mám rád...Můj táta byl veterinář a celý život jsme bydleli hned vedle veterinárního zařízení, takže jsem tam s tátou chodil, když ošetřoval zvířata. To se mi líbilo. Proč jste tedy nešel studovat veterinu ale medicínu? To je dobrá otázka. Hodně jsem to zvažoval. Nakonec to bylo o tom, že jsem chtěl jít studovat do Prahy, kde jsem měl zázemí z máminy strany. Jediná veterinární fakulta byla tehdy v Brně, takže jsem se rozhodl tímto způsobem.   Roman Zachoval je také aktivním sportovcem. V devadesátých letech se podílel na založení klubu vodního póla Stepp Praha, který navázal na činnost oddílu vodního póla v tělovýchovné jednotě Tesla Žižkov a stal se tak třetím pražským klubem. Vedle vodního póla se věnuje také plavání. Co vám dal sport do normálního civilního života? Spoustu dobrých vlastností a možná i některé špatné. Jako jeden z mála sportovců na vrcholové úrovni jsem měl možnost srovnat individuální sport s kolektivním. Každý vám dá něco jiného. Plavání je dřina. Je to o extrémní disciplíně, vytrvalosti, houževnatosti. Na druhé straně je to individualismus, musíte jet na sebe...je v tom hodně sobectví. Oproti tomu to vodní polo je kolektivní míčový sport. Dá vám umění komunikace, musíte totiž hrát se spoluhráčema, které máte. Ať je máte rádi více, nebo méně, tak tam přihrát musíte a žít s nimi v kolektivu. To musí být podobné jako na operačním sále, kde musí být synergie v týmu. Jak to máte v týmu vyřešené? Je to o tréninku nebo více mentální záležitost? Člověk je jednak teoreticky připravený ze škol. To je nutnost, aby byl personál kvalitně vyškolen a měl dobré teoretické znalosti. Je to ale i o tom tréninku. Určitě trvá delší dobu, než se operační tým sehraje. I v jednotlivých oborech se tvoří určité skupiny, které dělají jen určité typy operací, protože jsou na ně dobře sehraní.     Článek obsahuje pouze části rozhovoru. Celý rozhovor Jana Mühlfeita s primářem urologického oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze Romanem Zachovalem si můžete poslechnout v playeru výše. Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45.      Zdroj: Zet