„Výkon vládnutí nestačí výzvám, které doba přináší,“ říká Balabán
Poslechněte si podcast
19. 12. 2016
11 min
O epizodě podcastu
Vládne se v České republice strategicky? Taková otázka se přímo nabízí pro vedoucího Střediska bezpečnostní politiky na Univerzitě Karlově a předního českého stratéga Miloše Balabána. Podle něj tu chybí způsobilost provádět určité činnosti správně a efektivně. Výkon vládnutí pak nestačí dnešní době.
Balabán absolvoval Vojenskou akademii, v armádě sloužil 18 let, kde si vysloužil hodnost plukovníka. Svůj první den na vojně ale označuje za to nejtěžší, co ho v životě potkalo. Od roku 2005 vede Středisko bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Kdy a jak našel cestu k bezpečnostní analytice a strategiím, i to prozradil v pořadu kouče, mentora a bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita Myšlení první ligy.
Vládne se v Čechách strategicky?
Nejsem si úplně jist. Bohužel. Vím, že se točím kolem některých vizí a strategií České republiky a když si porovnám to, co jsme očekávali před 15 lety, že by mělo být dnes v roce 2016, tak bych tam viděl řadu položek, které se nenaplnily a ten vývoj šel úplně jiným směrem. Někdy mám dojem, že výkon vládnutí nestačí těm výzvám, které doba přináší. Je tu málo kompetencí.
V armádě jste byl 18 let, čemu Vás naučila? Co jste z ní dal využil v roli vysokoškolského pedagoga?
Když jsem sloužil, bylo to takové hodně přelomové období. Vzpomínám si na jednu velmi praktickou věc, která v armádě na počátku 90. let byla velmi zásadní, a to byla výuka anglického jazyka. Armáda byla tak říkajíc pod knutou donucena studovat angličtinu (smích).
Samozřejmě mě také naučila spoustu věcí. V té době byla dobrá i pro to, získat jakýsi světový rozhled. Armáda se tehdy po roce 1989 otevřela velmi výrazně světu, měl jsem možnost navštívit celou řadu zemí, poznat celou řadu kolegů a něco se od nich naučit, možná i implementovat u nás.
Kdy se u Vás probudila láska ke strategii, plánování, scénářům?
Myslím, že už v dětství. Když si to promítám, tak už v poměrně mladém věku jsem hltal dnes už poměrně složité knihy, jako byly životopisy Winstona Churchilla, Charlese de Gaulla a tak dále. Mám pocit, že tam jsem přišel na chuť tomu, jakým způsobem tito lidé uvažovali, jakým způsobem řešili problémy, před které byly postaveni. Mám pocit, že v tom je základ toho, že jsem se v uvozovkách zamiloval do politiky, do toho prognózovat vývoj.
Co považujete za své talenty a silné stránky?
O jedné silné stránce vím a zároveň tím hrozně lezu lidem na nervy doma i v práci. Je to smysl pro pořádek. Musím říci, že v práci si ze mě dělají legraci, jak mám uklizený pracovní stůl.
Kdo na vás měl v dětství největší vliv?
Samozřejmě rodiče, ale také jsem hrozně rád četl a tak jsem měl spoustu hrdinů z knih. Vzpomenu si například na Robinsona Crusoe. Rychlé šípy byla velmi vítaná komodita počátkem 70. let. Můj kamarád měl dědečka v trafice, který nám schovával nedostatková čísla. A když jsem byl hodně malý, tak to byla ještě Honzíkova cesta.
A-klfuq1sNs
Článek obsahuje pouze část rozhovoru. Celý rozhovor Jana Mühlfeita s bezpečnostním analytikem a vedoucím Střediska bezpečnostní politiky Milošem Balabánem si můžete poslechnout v playeru výše.
Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45.
Zdroj: Zet