„Všichni řeší kvalitu studentů a absolventů. Zakopaný pes je v pedagozích,“ říká rektorka VŠFS

Kdy jste přišla s nápadem se vrhnout do soukromého sektoru školství? Já jsem si celý život přála být učitelka, i když mě cesty různě sváděly. V momentě, kdy přišel první leden 1990, vznikal soukromý sektor a vznikla Komerční banka, tak jsem začala pracovat v týmu Andersen Consulting a de facto jsem se podílela na zakládání vzdělávání v Komerční bance. Mě to ale neuspokojovalo. Po nějaké době jsem si začala říkat, že by ten vzdělávací systém měl pravděpodobně vypadat nějak jinak a strašně jsem toužila po tom, mít svou vlastní školu. Už v roce 1993 jsem odešla z Komerční banky a založila bankovní akademii. Jak je těžké pro ženu v Čechách řídit takovou instituci? A jak je to těžké pro muže? Je to těžké, ale ptám se jak je to těžké pro ženu. Už jste mi odpověděl. Neberu to jako pro ženu nebo pro muže. Je to prostě stejně těžké. Řídíte téměř neřiditelný tým akademických pracovníků, kde je každý osobnost, takže musíte používat všechny možné nástroje a mnemotechnické pomůcky na to, abyste je udržel v bdělosti, iniciativě a aktivitě. Co bylo pro vás tedy doposud nejtěžší a jak jste se s tím poprala?  Mám na to trochu filosofický pohled. Já vše beru jako relativní. To, co se mi jeden den zdá jako hrozně těžké, tak si jdu zaplavat, vyspím se a druhý den to vnímám jinak. Vnímám to jako výzvu, kterou přede mě ten osud postavil a teď zkouší, jestli to dám, nebo nedám. Protože jsem soutěživí, tak to strašně chci dát a většinou to také dám. Vy jste dostala spoustu ocenění. Jakého si nejvíce vážíte? Nejsem oceňovací typ. Nikdy jsem se nikam úplně nehlásila, vždy jsem byla někam přihlášena. Když to náhodou vyšlo, tak jsem z toho měla radost, ale... Víte z čeho mám největší radost? Co považuji za nejvyšší ocenění? Věřte mi, že jsem nikdy netušila, že bych na to mohla dosáhnout. Inaugurace rektorkou Vysoké školy finanční a správní. jestli se to dá brát za ocenění, tak je to to, čeho si nejvíce cením. Musím se zeptat, co si myslíte, že chybí nejvíce českému vzdělávacímu systému? Vy se ptejte, otázka je, zda vám na to odpovím. Podle mě mu spíše něco přebývá. Přebývá mu příliš, řekla bych skoro až anarchie. Chybí mi tu ustálený systém. Myslím si, že za mého mládí to bylo všechno jasné. Dnes se stačí přestěhovat v rámci kraje, přejdete na jinou střední školu a otázka je, zda máte na co navázat. Pak je problém i s počtem škol a co zdůrazňuji nejvíce: Pořád všichni řeší kvalitu studentů a absolventů. Ano, je důležitá, ale osobně si myslím, že zakopaný pes je v pedagozích. Tam by to mělo začínat a možná i končit. Kam by se tedy Česká republika měla podívat a brát si příklad? Z jaké země? Měla by v uvozovkách mít přehled o všem a vybírat si z toho jen to, co se sem hodí. Brání si totálního vzoru odněkud, implantovat cizí systém, to nejde. Máme tu určitou tradici, historii, kulturu, mentalitu národa a na tom bychom měli stavět.     Článek obsahuje pouze část rozhovoru. Celý rozhovor Jana Mühlfeita s rektorkou VŠFS Bohuslavou Šenkýřovou si můžete poslechnout v playeru výše. Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45.    Zdroj: Zet