Michaela Hofmanová

Společnost

Osobní rozvoj

„Společnost dává staré lidi na vedlejší kolej. Vůbec neví, jak se ochuzuje,“ říká Grosskopfová

Myšlení první ligy

Hosté kouče, mentora a globálního stratéga Jana Mühlfeita o cestě k úspěchu.

Pořady

Hlavní zprávy z byznysu

Iva Tereza Grosskopfová

Trávit více času se starší generací přináší oboustrannou inspiraci. Dnešní společnost se ochuzuje tím, že staré lidi odsouvá na vedlejší kolej. Myslí si to alespoň scénáristka, režisérka a psycholožka Iva Tereza Grosskopfová. Právě to shledává jako velký problém. Kde všude ještě nachází inspiraci a proč se za ní v dětství chodili radit dospělí? Na to vše odpověděla v pořadu Jana Mühlfeita Myšlení první ligy.

Kdy jste zjistila, že psaní, režírování a scenáristika je něco, co chcete skutečně dělat?
Psaní bylo už od malička. Já jsem si pořád něco škrábala, psala jsem si deníky, psala jsem povídky, psala jsem fejetony. Vůbec jsem nevěděla, že jsou to fejetony, ale pak to někdo zařadil. Mně se to moc nelíbilo, protože mě nebaví být v nějaké škatulce.
V Praze jsem pak prošla všemi médii. Dostala jsem se do Radio Free Europe, a to přes ředitelku české sekce, která mi řekla že mám talent psát a hodně mi pomohla. Díky ní jsem začala psát.
Co si myslíte, že jsou vaše přirozené talenty?
Myslím, že mám talent pozorovat, mám talent být s lidmi a vnímat je. Myslím, že umím zpívat a malovat, ale jen když chci. Všechno je to o tom. co k sobě pustíme. Je to o poli, které otevřeme. Všechno je to tam, ale musíme to objevit.
Jak tohle všechno doplňuje psychologie?
Vždy jsem toužila najít. Od malička jsem hledala odpověď na základní otázky jako: Proč tady jsem? Byla jsem často ráda s lidmi, vyrůstala jsem mezi dospělými. Ti filozofovali a dokonce se za mnou chodili radit, což bylo dost divné, protože tam byly ambivalentní polohy. Na jedné straně se za mnou chodili radit a na druhé mi říkali, že jsem dítě a ničemu nerozumím. Pak jsem chodila do lesa, tam jsem byla sama se sebou a objevovala a dostávala odpovědi.
Česká republika je poměrně malý rybník. Uvažovala jste někdy o tom, že budete tvořit a chtít se prosadit v zahraničí?
Myslím, že ten rybník je tak velký, jak si ho sami uděláme. Neznamená to, že když jsem v České republice, tak nedělám se zahraničím. Pravidelně spolupracuji s Rakouskem, Německem, Slovenskem a Polskem, ale měla jsem to těžiště tady v České republice právě proto, že mě zajímají příběhy lidí, kteří tady žijí. Určitě se ale už něco chystá. Nechci mluvit o tom, co to bude, ale mělo by to přesáhnout větší hranice než jen Slovensko a Polsko.
Vy také trávíte hodně času například na Moravě se staršími lidmi, zajímáte se o jejich zvyky a tradice tak, aby se to uchovalo. Co vás k tomu vede?
Už jako malá jsem byla při několika smrtích. Obdivovala jsem dědečka a babičku a oni mně vyprávěli, hlavně babička, a bylo to moudré. Vidím, že naše společnost dává staré lidi na vedlejší kolej a vůbec si neuvědomuje, jak se tím ochuzuje a jaký je to problém. Já k nim chodím a vždy mě to inspiruje a na druhé straně já inspiruji je, respektive mladí lidé inspirují. Oni oživí a mají úplně jiné oči, je s nimi legrace. Baví mě nacházet v těch lidech něco, co je v nich zasunuté.
 
 
Článek obsahuje pouze část rozhovoru. Celý rozhovor Jana Mühlfeita s režisérkou, scénáristkou a psycholožkou Ivou Terezou Grosskopfovou si můžete poslechnout v playeru výše.
Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45. 
 
Zdroj: Zet

Aplikace Youradio Talk

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

„Společnost dává staré lidi na vedlejší kolej. Vůbec neví, jak se ochuzuje,“ říká Grosskopfová

Poslechněte si podcast