Michaela Hofmanová

Společnost

Osobní rozvoj

„Slacklining je balancování fyzické i psychické, “ říká Anna Kuchařová

Myšlení první ligy

Hosté kouče, mentora a globálního stratéga Jana Mühlfeita o cestě k úspěchu.

Jan Mühlfeit

Pořady

Hlavní zprávy z byznysu

Zet téma

slackline

Jedna z nejlepších světových slacklinerek Anna Kuchařová je absolventkou oboru architektura na pražské ČVUT a do nedávna pracovala pro prestižní architektonickou firmu. Tu ale opustila, aby se naplno mohla věnovat své vášni pro slacklining (moderní provazochodectví). O tom, co chození „na lajně“ obnáší, mluvila v pořadu Myšlení první ligy s mentorem, koučem a bývalým prezidentem společnosti Microsoft pro Evropu Janem Mühlfeitem. Podle Kuchařové člověk při slackliningu nejlépe pozná sám sebe.

Můžete vysvětlit, co to vůbec slacklining je?
Slacklining je takové moderní provazochodectví. Nechodí se po provaze, ale po popruhu. Těch disciplín je několik, ale ta, která mě nejvíc zajímá je highlining - chození ve výškách. Rozdíl oproti tomu provazochodectví je ten, že chodím s jištěním, bez tyče a napětí v těch lajnách je výrazně menší než v lanech. Když chodí provazochodci například přes Grand Canyon, tak tam mají napětí kolem deseti tun. My míváme maximální napětí tunu, takže se to mnohem víc hýbe. Je to úplně jiný sport.
Jak jste se k takovému sportu vůbec dostala a jak dlouho to děláte?
Dělám to od léta 2010 a dostala jsem se k tomu hrozně romanticky, protože jsem se zamilovala do kluka, který to dělal. Ne, že bych ho chtěla ohromit svými výkony, ale bylo mi jasný, že pokud mě to nezačne bavit, tak bude těžké se někde setkávat. Tím, že jsem měla tu velkou motivaci v té zamilovanosti, tak jsem dokázala překonat počáteční obtíže, co ten slacklining přináší. Tam se totiž už od začátku člověk potýká s nějakým svým egem, s motivací a s tím uvolnit se, ale zároveň zůstat v pohybu. Je to takové balancování fyzické, ale i psychické.
Jak moc musí člověk, který je na té lajně, rozumět sám sobě?
Hodně se tam člověk sám se sebou potkává. Jak na té lajně, tak v extrémním měřítku je to na té highline. Tam i když jsem jištěná, tak náš mozek není uzpůsobený na to, abychom se pohybovali ve volném prostoru a ještě se pohybovali tak, že jediná pevná věc, která nás v tom prostoru drží je klepající popruh pod nohama. Při paraglidingu pořád pod něčím visím, nebo když lezu, tak se něčeho držím. U toho slackliningu najednou na něčem stojím, co ještě není pevný. Tam se člověk hodně potká sám se sebou.
Jak do toho zapadá ta architektura? Pokud vím, tak to není tak, že by vás to nebavilo. Dokonce jste měla velice dobré výsledky. Opustila jste to tedy úplně, nebo se chcete k tomu někdy vrátit?
Myslím si, že se k architektuře ještě někdy vrátím. Pravděpodobně se k ní ale nevrátím tak, že bych něco navrhovala. Na navrhování a práci architekta, jak jsou na to lidi zvyklí, je potřeba se tomu plně odevzdat. Já se tak vůbec necítím, ale to neznamená, že se nemůžu do toho architektonického pole vrátit.
 
 
Článek obsahuje pouze část rozhovoru s Annou Kuchařovou. Celý rozhovor si můžete poslechnout v playeru výše.
Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45. 
 
Zdroj: Zet

Aplikace Youradio Talk

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

„Slacklining je balancování fyzické i psychické, “ říká Anna Kuchařová

Poslechněte si podcast