Scenáristka E. Papoušková: „V literární tvorbě je nejvyšším arbitrem čas. Ten ukáže, co vydrží“

Bavilo Vás psaní už na základní škole, nebo to přišlo později? Když jsem šla do školy, tak už jsem ovládala písmenka a dokázala je sestavit do nějakých vět. To mi bylo málo, a tak jsem ve druhé třídě založila třídní noviny ŽeMo - Žena Móda. Nevím, kde jsme vyžebraly roli novinového tiskařského papírů. Na ni jsem ručně psala a kamarádka ilustrovala. V těch novinách byly věci jako, jak se vypořádat s nevěrným manželem, jakým způsobem pojednat rodinný rozpočet. Věnovaly jsme se ze své pozice sedmiletých dam dospělým ženám. Nedávno jsem našla jeden výtisk a dostala jsem záchvat smíchu. A to jste distribuovaly mezi ostatní děti? My jsme byly schopné udělat dva výtisky a distribuovaly jsme je po třídě. Dostaly se do ruky i paním učitelkám a myslím, že to potom byl konec vydavatelské činnosti. Pak jsem psala slohové práce o tom, jak tatínek postavil ptačí budku. Moje maminka se skoro rozplakala, když to v tom sešitě četla, protože tatínek ptačí budku nikdy nestavěl. To v ní vyvolalo pocit, že to se mnou nevezme dobrý konec, protože si moc vymýšlím. Kdy jste se tedy rozhodla, že půjdete cestou spisovatelky a scénáristky? Na střední škole jsem potkala paní profesorku Vrbíkovou, naši češtinářku. To bylo v Brně na gymplu. Tam jsem s paní profesorkou Vrbíkovou odhalovala věci, které pro mě byly dříve nepoznané. Byla to vynikající češtinářka, zkušená starší žena, která se rozhodla nám dát něco ze své zkušenosti. Tam jsem si uvědomila, když jsem začala psát pro noviny, že mi to vyhovuje. Že samota s papírem je něco, co pro mě není trýzní, že to nemám ani jako posedlost, ale že jsou to světy, které můžu nějakým způsobem pojmenovat a uchopit. Začala jsem tak hledat pole, kde bych to mohla uplatnit. Jedna z těch cest byla scenáristika a dramaturgie na FAMU. Na tu jsem se napoprvé nedostala, šla jsem na Filozofickou fakultu v Brně a byla jsem pevně rozhodnutá, že to budu zkoušet dál. Co považujete za největší úspěch? S tím úspěchem je to u nás těžké. Každý ví, že v audiovizi i v literární tvorbě je tím nejvyšším arbitrem čas. Teprve čas ukáže, co vydrží a co se stane.     Článek obsahuje pouze část rozhovoru. Celý rozhovor Jana Mühlfeita s Evou Papouškovou si můžete poslechnout v playeru výše. Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45.    Zdroj: Zet