Ředitelka Ogilvy PR Stejskalová: Studentská stáž mi nikdy neskončila

Kdo vás v mládí nejvíce ovlivnil? Nejvíce mě ovlivnila moje kmotra, moje tetička, která byla taková renesanční člověk. Byla to dáma, která odešla v roce 1948 z Československa. Nejdříve žila ve Švédsku, poté žila v Mexiku, poté ve Spojených státech. Mluvila asi šesti jazyky, takže když jsem s ní trávila čas, tak jsem musela být velmi ve střehu, abych vychytala, kterým jazykem na mě mluví. Ona byla rozená obchodnice, měla na tom talent. Jak žila po celém světě, tak byla pro mě životní mentor a celoživotní inspirace. Když jste se rozhodovala o studiu, jak jste došla k výběru Vysoké školy ekonomické?  Původně jsem si myslela, že půjdu na veterinu. Potom jsem ale končila gymnázium v Brně v roce 1988, pak byla revoluce a vše se překlápělo. V té době jsem už mohla mít reálný kontakt se svojí kmotrou. Jak žila v zahraničí, tak jsme před tím spolu vlastně nemohly komunikovat. Jak jsme se ale k sobě více dostaly, tak jsem byla úplně unešená tou její aurou, životní moudrostí a vším. Říkala jsem si, že budu jako ona, půjdu na tu ekonomku a budu dělat obchod. Aniž by mě tedy do toho jakýmkoliv způsobem motivovala, tak jsem si řekla, že budu jako ona. To byl pak ale dost velký skok k marketingu. Jak k tomu došlo? Stalo se to úplnou náhodou. Když jsem nastupovala na Vysokou školu ekonomickou, tak tam dodnes funguje mezinárodní studentská organizace AIESEC. Tam jsem strávila několik fantastických let a pak jsme s kolegy byly v celostátním řídícím výboru. To byla práce na plný úvazek. Po tom roce, kdy jsem se vrátila zpátky ke studiu, tak jsem si říkala, co já budu dělat kromě chození do školy. Shodou okolností jedna z mých tehdejších spolužaček pracovala v Ogilvy v reklamní agentuře. Říkala mi, ať tam jdu na pohovor, protože se tam rozšiřoval tým. Tak jsem tam přišla a otázka byla: „Dito, dobře. Kdy byste mohla nastoupit?“. Já jsem si říkala, co je to za otázku, když studuji, tak můžu nastoupit zítra. Takže jsem nastoupila zítra na něco, co jsem si původně myslela, že bude studentská stáž při studiu. Ta se ale protáhla, protože po 23 letech tam ještě jsem. Která z vašich dosavadních rolí se vám v Ogilvy nejvíce líbila? Samozřejmě se mi nesmírně líbily ty začátky, kdy se to vše stavělo a budovalo. To bylo takové nadšení, kdy nás bylo pár. V podstatě jsme pracovali pořád a nikdo to neřešil, protože práce byla zábava. To bylo určitě fascinující. Jak je těžké pro ženu prosadit se v ČR? V oboru komunikace a marketingu je ta situace možná trochu otevřenější a lepší než třeba ve výrobních firmách. Fungujeme hodně v mezinárodním prostředí, takže třeba tolik nevnímám nějaká omezení. V Ogilvy jako takovém jsme měli řadu let globální CEO ženu. Když vyjedu do zahraničí, tak ve spoustě zemí máme v řídících pozicích ženy. Na druhou stranu to, že se o tom tématu žen v byznysu v České republice pořád hovoří, tak je to asi stále téma, které není růžové. Vždy je tam spousta faktorů, které tam hrají roli, jako třeba do jaké míry jsme my samy důsledné a chceme to a chceme tomu něco obětovat.     Článek obsahuje pouze část rozhovoru. Celý rozhovor Jana Mühlfeita s ředitelkou Ogilvy Public Relations Ditou Stejskalovou si můžete poslechnout v playeru výše. Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45.    Zdroj: Zet