Michal Kvapil

Společnost

Osobní rozvoj

„Problémem českého školství je jeho nestabilita a nízké platy,“ říká bývalý rektor VŠE Hindls

Myšlení první ligy

Hosté kouče, mentora a globálního stratéga Jana Mühlfeita o cestě k úspěchu.

Pořady

Hlavní zprávy z byznysu

školství

Richard Hindls

Fokus

Největším problémem českého školství je jeho nestabilita a nízké platy učitelů. V pořadu Myšlení první ligy bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita to řekl bývalý rektor Vysoké školy ekonomické (VŠE) a hudebník Richard Hindls. Za osm let v čele VŠE se ve vládě vystřídalo deset ministrů školství. Vedle svárů českého školství byla řeč i o jeho hudební kariéře.

Dlouhou dobu jste vedl jednu z největších univerzit v České republice. Pohyboval jste se tam a stále se pohybujete. Co si myslíte, že chybí českému vzdělávacímu systému nejvíce?
Bude to znít možná otřepaně, ale v první řadě stabilita. Myslím si, že těch změn ve školství je zbytečně moc. Teď řeknu jeden jednoduchý statistický údaj. Rektora jsem dělal, jak jste říkal dvě období, to je osm let. Za těch osm let jsem měl deset ministrů školství. Průměrná životnost ministra je zhruba 9,5 měsíce. To je opravdu na to, aby cokoli mohl udělat včetně politického backgroundu téměř nemožné a nerealizovatelné. Vždy když se objeví nějaká nová myšlenka, tak se říká, že se v tom školství musí něco změnit. Já si myslím, že školství je hodně dlouhá trať, že to chce stabilitu, kontinuitu, také konsensus mezi těmi, kdo učí a mezi těmi, kdo školství řídí. To se podle mě opravdu v tom školství nevede. My jsme často bývali dáváni za vzor v tom základním a středním školství. Nechme teď vysoké školství. Myslím si, že i tam jsme trochu pozice ztratili. Je to dané právě tou určitou nestabilitou. Tím druhým možná i více otřepanějším faktorem jsou peníze. Jestliže dnes učitelka, která má šedesát let a má vysokou školu, 35 let praxe a má průměrný plat 25 tisíc korun, tak něco je špatně. Nyní vidíme, že se snad současná garnitura snaží dostat skokově do školství peníze. To se mi zdá, že opravdu chybí. Nechci, aby to znělo lacině, ale myslím si, že za dobrou práci je potřeba zaplatit. Já si učitelů od první třídy velmi vážím a jestli nedostanou odpovídající odměnu, tak je to faktor, který hýbe školstvím směrem dolů. 
Kromě toho, že jste se prosadil ve statistice, tak jste vynikajícím hudebníkem. Myslím si, že jste jediný rektor, který dostal platinovou desku.
Můj přítel Karel Vágner, který v souvislosti s tou deskou vždycky říkal, Richarde ty jsi nejlepší pianista mezi rektory a nejlepší rektor mezi pianisty. Byl to Karel Vágner respektive jeho produkce, která mi umožnila od konce 80. a v počátku 90. let natáčet vinylovou desku, pásky a cédéčka. Společně se svým velkým přítelem Ladislavem Vrátilem jsme nahráli desku Romantic Sax a v roce 2012 nám OSA udělila platinovou desku za počet prodaných desek.
Kdo v tobě probudil zájem o hudbu? Lásku k hudbě a ke klavíru jsi získal od mládí?
Asi ano. Pouštěl jsem si desky. Měli jsme gramofon s tou jehlou. Ta se musela po třech deskách vyměnit. Desky byly bakelitové, lámaly se a oškrábaly se tou jehlou. Já vím, že jsem kolem toho neustále pobíhal, že jsem si je pouštěl. Nevím přesně, kde se to geneticky vzalo, ale hudba mě skutečně dělala radost. Pak jsem měl paní učitelku Borskou. Asi v sedmi letech jsem už hrál i veřejně. Ona mě vedla takovým tím směrem k populáru a vídeňským valčíkům. V osmé nebo deváté třídě jsem měl svoji vlastní kapelu. Tak to nějak vzniklo. Hudba se prostě ve mně hromadila. Vždy jsem to považoval za určitou formu sebe projevu. Musím ale říct, že jsem to nikdy nechtěl dělat jako zaměstnání, jakkoli jsem v tom určitých úspěchů dosáhl a vydělal si v tom nějaké peníze. Musím říct, že jsem nikdy nechtěl opustit svět, ve kterém žiji.
Co bylo ve vašem životě nejtěžší a jak jste se s tím popral?
Naštěstí mě krom ztrát nejbližších lidí například prarodičů i tatínka nepotkala v životě věc, kterou bych neutáhl nebo neunesl. Samozřejmě problémy v životě jsou. Nezdálo se mi, že bych dokázal říci jednu nebo dvě situace, kdy mě to skutečně vzalo a kdy jsem bral v sobě uvnitř nějaké nové zdroje. Samozřejmě ztráta prarodičů byla pro mě velká. Do té doby než umřel děda, tak jsem nevěděl, že lidi mohou umřít. Tak jsem to nebral. 
 
 
 
Článek obsahuje pouze část rozhovoru. Celý rozhovor Jana Mühlfeita s bývalým rektorem Vysoké školy ekonomické Richardem Hindlsem si můžete poslechnout v playeru výše.
Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45. 
 
Zdroj: Zet
 
 

Aplikace Youradio Talk

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

„Problémem českého školství je jeho nestabilita a nízké platy,“ říká bývalý rektor VŠE Hindls

Poslechněte si podcast