„Nestačí být skvělý, člověk musí pochopit, co šéf potřebuje k dosažení úspěchu,“ řekl J. Lang

Na co nejvíce vzpomínáte ze svého mládí? Pořád doufám v to, že mládí stále trvá. Když mi bylo pět nebo deset let, tak fantastické bylo bydlet ve Vrchlabí, kde jsme byli s rodiči pořád na horách. Možná to zní omšele, ale určitě nemohu zapomenout na své babičky. U nich jsem totiž trávil každý druhý víkend. Každá byla úplně jiná. Zdaleka mě tam nepřiváděla pouze laskavost, něha nebo trpělivost. Zároveň to byla obrovská životní zkušenost, kterou ony babičky a samozřejmě i dědové pro mě reprezentovali. Když je člověku pět nebo deset, tak málo co chápe. Chápe, že babička umí dělat nejlepší buchty na světě, na což jsem měl obrovské štěstí. Druhá zase vdolky, protože obě byly z mlynářských rodin. Obě měly za sebou ale ohromné zkušenosti. Jedna manageovala industriální mlýn nedaleko Karlových Varů. Jako třicetiletá holka jezdila ve vozu Aero 50. Milovala auta a ještě k tomu stačila porodit šest dětí a byla veselá do posledního dne svého života. To pro mě byly takové vzory, které se nedají zapomenout. Co vám z té doby pěti let nejvíce chybí? Když se díváme dozadu, tak jsme určitě neobjektivní a nekritičtí. Co mně vadí na sobě nejvíc, je to, že na rozdíl od generace našich rodičů nemáme čas.  Rodiče chodili do práce na osm hodin. Když jsem přišel ze školy ve věku osmi nebo čtrnácti let, tak táta pro mě měl připravenou činnost. Jednou jsme dělali serfy, jednou jsme lepili modelová letadla. Pokaždé jsem měl od mámy nebo táty čas přijmout to, co oni uměli. Dnešní děti i ty moje jsou na tom daleko hůře. Přijdeme domů v sedm nebo v osm, nemáme náladu na nic, pomalu ani uvařit, naštěstí mám ale skvělou manželku. Ani to málo co umíme, nemáme čas jim předat, v čemž vidím absolutně největší rozdíl těch dvou dob. Kdo vás nejvíc ovlivnil při výběru studia? Já jsem jako první školu dělal strojní fakultu ČVUT a určitě mě v tomto směru nejvíce ovlivnil děda a táta. Zase to byla doba, kdy nešlo nic koupit, ale šlo všechno udělat. Chtěl jsem hrát hokej za mladší hráče Slavie. Rodiče samozřejmě neměli peníze na to, aby mi koupili nějakou výzbroj CCM. To tehdy stálo nějakých deset tisíc. Děda s tátou si tak půjčili výzbroj, nakoupili řemeny, plyše, materiály a za dva dny o víkendu byla hotová. Doba nás naučila něco, když to začnu srovnávat s těmi mými kolegy na západě, tak oni tuto možnost neměli. Umění si poradit s jakoukoli situací. My jsme to vzali od píky až do manažerské úrovně. Tím pádem dokážeme i daleko lépe určit, jestli dejme tomu pro daný projekt potřebujeme jednoho člověka nebo sto lidí. Čistí akademici ze západu tuto skutečnost mnohdy netuší. Jaké činnosti vám dávaly v kariéře energii a jaké činnosti nebo slabiny vám energii braly? Bez ohledu na to, že vlastně mám dvě vzdělání ze strojní fakulty ČVUT a pak ještě z Northwestern z Ameriky, tak já mám vlastně pocit, že to, co mě nejvíc posunulo dopředu, je možná pozitivismus, možná slušnost, možná chuť studovat lidi, snažit se jim porozumět a přimět lidi dělat věci lépe než dříve a nadchnout je pro něco.  Jaké byly klíčové faktory úspěchu? Byl jsem asi na osmi postem od vývoje přes inženýrství, klasické manažerství, marketing atak dále. Určitě nutnou podmínkou bylo v podstatě na těchto jednotlivých postech dokazovat nějaké dobré výsledky, což se podařilo. Určitě to ale nebyla podmínka dostačující. Myslím si, že v každém světě existuje to, že zákazník a šéf má vždy pravdu. Nestačí být pouze skvělý, ale člověk musí pochopit, co jeho šéf potřebuje ke svému úspěchu a k tomu mu dopomáhat. Tyto dvě podmínky vidím potřebné k tomu, aby člověk rostl.      Článek obsahuje pouze část rozhovoru. Celý rozhovor Jana Mühlfeita s bývalým ředitelem pro východní Evropu firmy DuPont Jiřím Langem si můžete poslechnout v playeru výše. Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45.    Zdroj: Zet