„Nejtěžší rozhodnutí v kariéře bylo zredukování managerského týmu,“ říká prezident Skanska

Kdo na vás měl v mládí největší vliv? Řekl bych, že určitě rodiče. Pamatuji si dodnes, kdy mě můj vlastní otec vychovával k věci, která není v Čechách úplně běžná, on ve mně budoval hrozné sebevědomí. Jednu větu, kterou nezapomenu asi do konce svého života bylo, když jsem odpověděl na něco, že to nejde, tak mě opravil a hledali jsme cestu k tomu, jak by to šlo. Kolik klíčových rozhodnutí ve vaší kariéře bylo a která to byla? Úplně první klíčové rozhodnutí bylo v 15 letech začít studovat anglické gymnázium. To ani tak nebylo rozhodnutí mé, jako rozhodnutí mojí maminky. Rozhodnutí naopak tatínka byl vrcholový sport a co se týče pracovní kariéry, tak klíčové bylo po roce práce ve Skanska mi tehdejší šéf řekl, že pokud chci v této firmě něco dělat, tak musím jít na stavbu. Sedm let jsem strávil na velké stavbě. To považuji pro budoucí kariéru jako klíčové rozhodnutí. Říkáte, že na anglické gymnáziu vás navedla maminka, na vrcholový sport (házená) tatínek. Jak moc jste se ztotožňoval s těmito rozhodnutími, která jste dělal s rodiči? Se sportem okamžitě, protože mám rád sport odmalička. Co se týče té školy, tak tam to trvalo asi týden. Pro mě byla největší překážka byla, že jsem musel dennodenně dojíždět do Olomouce vlakem. Jakmile jsem ale poznal tu partu lidí a viděl jsem, jak se v té škole k nám přistupuje, tak to bylo poměrně rychlé a byl jsem s tím spokojený. Musím říct, že se mi líbil ten přístup ke studentům. On byl trochu jiný než na zaběhlých školách českého vzdělávacího systému. V čem byl přístup školy jiný? V přístupu k nám a v budování osobnosti. Samozřejmě tam bylo memorování jako na většině českých škol, ale bylo to hodně o projevení osobnosti, o prezentaci, o vyjádření svého názoru a umění si ho obhájit, o psaní esejí. To se mi na tom extrémně líbilo. Kdy se u vás poprvé projevila láska ke stavebnictví? Nastoupil jsem do Skanska v roce 2002 a žádnou lásku ke stavebnictví jsem v té době v sobě neměl. Jak jsem ale byl těch sedm let na stavbě a viděl, jak se buduje například most a viděl, co za mnou zůstává, tak to buduje tu lásku postupně.  Co bylo ve vaší dosavadní kariéře nejtěžší rozhodnutí a jak jste se s tím popral? Nejtěžší rozhodnutí bylo asi teď v poslední době, kdy jsem nastoupil do té nové role, měli jsme 15členný management a já během tří měsíců jsem z něj udělal 8členný management. To bylo extrémně těžké, protože každý z těch lidí v tom vedení byl určitá osobnost, která měla přínos pro firmu. Nicméně já od začátku vím, že řídit tým 15 vrcholových manažerů asi nejde. Podle jakých kritérií jste se rozhodoval o tom, kdo zůstane a kdo musí odejít. Podle funkcí nebo podle lidí? Obojí. Bylo to zejména o tom, když jsem vedl rozhovory s těmi lidmi, kdo má jaký náhled na budoucnost firmy. Ne tedy jaké mají zásluhy, ale spíše ta vize do budoucna, co s tou firmou chceme udělat.     Článek obsahuje pouze část rozhovoru. Celý rozhovor Jana Mühlfeita s prezidentem firmy Skanska pro střední a východní Evropu Michalem Jurkou si můžete poslechnout v playeru výše. Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45.    Zdroj: Zet