„Medicína dnes trpí feminizací,“ říká přednosta Kardiologické kliniky Motol

Vy se věnujete výchově vašich nástupců. V testech středoškoláků dopadá Česká republika buď průměrně nebo podprůměrně. Jak se to projevuje potom v tom, co vychází z lékařských fakult? Nejsem schopen posoudit, jaký je dlouhodobý trend v kvalitě těch, které my přijímáme na lékařskou fakultu. Jsem spíš docela dobře schopen posoudit kvalitu těch lidí, které potom odevzdáváme do praxe, protože já učím až v těch pozdějších fázích studia na lékařské fakultě. Tohle tedy úplně posoudit neumím. Tak jaká je tedy kvalita těch, co vychází? Řekl bych, že medicína hrozně trpí feminizací. Po této větě se na nás mohou feministky vrhnout. My si je sami dobrovolně na tu lékařskou fakultu přijmeme, protože devatenáctiletá žena je daleko zralejším člověkem než devatenáctiletý muž. Jiná situace ale je, když je jim najednou 27 let. I když byla sedmadvacetiletá žena výborná v devatenácti, tak je pořád výborná, ale její životní preference jsou jiné, než u sedmadvacetiletého muže, který byl v devatenácti trochu horší, ale dnes už je výborný. A tito hoši nám v medicíně hrozně chybí. To je úplná katastrofa. Nic proti ženám, ale hlavní preference pětatřicetileté ženy bývá šťastná rodina a aby nemusela v práci trávit 12 hodin denně.  Původně jste chtěl jít na Fakultu tělesné výchovy a sportu. Medicína je na rozdíl od toho hodně o memorování. Jaké to pro vás bylo? To vám přijde úplně samo. Nespekulujete nad tím, jestli vám to sedí, nebo ne. Přijdete prostě do prvního ročníku, tam se musíte naučit anatomii a teprve na té cestě zjišťujete, jaká ta cesta je. Učíte se memorovat, ale nepřemýšlíte o tom. Je to prostě překážka na cestě a tu překážku se snažíte překonat. Během těch let medicíny si paměť vytrénujete tak dobře, že na konci medicíny si přečtete dvakrát medicínskou knížku a vlastně ji umíte. Takže je to trénink. Co jsou vaše silné stránky? To je těžká otázka, u které se člověk trochu musí chválit. Asi by většina lidí, kteří kolem mě jsou, řekla, že jsem pracovitý. Myslím, že dobře analyzuji. Když mi v mládí dělali nějaké testy při tom, když jsme se rozhodovali, na jakou školu mám jít, tak analýza, syntéza a logika bylo něco, co mi šlo dobře. Jak moc tohle uplatňujete, když operujete? To je něco úplně jiného. Rozdělil bych to na dvě věci. Pracovitost a schopnost analyzovat problémy a pak je nekonvenčně řešit je schopnost přípravy a toho, když třeba děláte diferenciální diagnostiku pro pacienta, nebo když analyzujete data z literatury a velmi rychle se vám podaří odhalit, že autoři vás chtějí zavést někam, kde není úplně pravda. Pak je něco jiného práce na sále. Jsem intervenční kardiolog. To bych řekl, že je v podstatě řemeslo. Tam musíte mít jiné vlastnosti, především rozhodnost a schopnost rychle a pružně měnit strategii. Když vám to nejde nějak, tak nesmíte mnohokrát opakovat pokus o stejný postup, protože se vám třeba pacient propadá pod rukama a je tam potřeba rychlé rozhodování. Někdy je dokonce rozhodnost důležitější než správné rozhodnutí.     Článek obsahuje pouze část rozhovoru. Celý rozhovor Jana Mühlfeita s přednostou Kardiologické kliniky fakultní nemocnice Motol profesorem Josefem Veselkou si můžete poslechnout v playeru výše. Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45.    Zdroj: Zet