„Junior by měl rodinnou firmu poznávat odspoda,“ říká Jiří Belinger

Kdy a jak jste našel odvahu jít do podnikání? U nás v rodině to má dlouhou historii. Základy v tom, v čem pokračuji, byly založeny v roce 1923, kdy tady byla legalizována živnost kolářství truhlářství mého dědy a strýce, kteří pokračovali v tom, co se tenkrát dělalo – ta volná řemesla – ještě před tím než vznikly cechy… Firma fungovala do roku 1955, kdy byla začleněna pod státní statek Podlipan, a já jsem jí v roce 1977 obnovil jako služby obyvatelstvu. Když přišel převrat, sametová revoluce, tak to bylo v té době snazší. Měl jsem čtyři zaměstnance, takže pro mě ten start změnou v roce 1989 byl oproti ostatním snadný, protože jsem v tom vyrůstal od dětství. Vaše firma je rodinná firma. Co je nejtěžší pro řízení rodinné firmy? Nezatahovat rodinné problémy do výrobních porad. Takový ten souboj otec vs. syn, když se pak přenese na půdu porady a kolegů, to není dobré. Nebo aby nebylo cítit, že má ten junior velké výhody a dovolíte mu, že si může dělat, co chce. To je ten největší problém. Měl by rodinnou firmu poznávat odspoda. Když je to obchodní firma, tak ať stojí u pultu a je na výstavě, když je to výrobní firma, tak ať stojí chvíli u ponku a u soustruhu. …to je takový baťovský princip… Ten se nezměnil, protože když vezmete juniora po škole a posadíte ho do funkce ředitele, tak jste si zadělal na to, že vám ti nejschopnější utečou, protože on tam bude zavádět něco, s čím oni nesouhlasí. Přeskočila by se hierarchie znalostí a to je zásadně špatně, takže vždy od píky. Anebo, a to je ještě lepší, ho po škole poslat alespoň na dva roky do cizí firmy, ať mu tam trošku natlučou, protože tam se s ním nikdo párat nebude a on bude mít větší pokoru. Vy jste také místopředsedou Asociace malých a středních podniků. Jaké největší výzvy a problémy před těmito firmami stojí? Je to stejné jako v celé Evropě. Je to globalizace, kde vám útočí na malé podniky, které to dělají kvalitně a poctivě, monopoly, které si nechávají spoustu věcí dělat v zahraničí ne úplně v nejvyšší kvalitě. Pak to převálcují reklamou a vnucují to zákazníkovi, který nemůže rozeznat kvalitu produktu. Malý podnik nemá tu reklamní sílu, pokud nenaroste do určité velikosti. Druhá věc je v současné době velká bolest našich podniků, protože vznikly zhruba před 25 lety. Založily je lidé, kterým bylo velmi často kolem 40 let. Je to předání podniků. Z kterých zemí by si Česká republika měla brát příklad, co se týče legislativy pro snadné podnikání? Na to není zaručený recept. Mě mrzelo, že v 90.letech naše vláda nevzala veškeré sbírky zákonů například Rakouska, nepřinesla to k nám, neudělala nejdříve pořádek v bankách, aby se chovaly hospodárně, takže vznik kapitalismu u nás byl a ještě je cítit. Je tu velký prostor pro korupci, když nemáte pořádek od zdola, nebo od shora. V zemi musí být pořádek. Rakušané si udržely v chodu malé statky proti světovým monopolům a na to navazující zpracovatelský průmysl. I obchody, kde máte nekompromisně o svátcích a v neděli zavřené hypermarkety, aby neničily trh.     Článek obsahuje pouze část rozhovoru. Celý rozhovor Jana Mühlfeita s Jiřím Belingerem si můžete poslechnout v playeru výše. Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45.    Zdroj: Zet