„Jsme opak Uberu. Lidé chtějí vědět, kdo pro ně přijede,“ říká spoluzakladatel Liftago

Kdo s nápadem na Liftago přišel? Do jaké míry je to originální? Lidé znají Uber... Je to těžké, nápadů je vždy mraky. Důležitá je ale realizace. Liftago nevzniklo vůbec jako taxi-aplikace. Vzniklo z potřeby kolegy zakladatele Martina Hausenblase, který už roky snil o tom, že nebude muset řídit auto. Dospěl do momentu, kdy si řekl: ,Pojďme s tím něco udělat!ʼ a začal zakládat něco, co se později začalo jmenovat Liftago. Tehdy jsme zjistili, že taxi-aplikace je něco, co by nám mohlo nahrát na cestě, jak postupně udělat dopravu dostupnější. Čím se lišíte oproti Uberu? Je sranda, že my jsme totální opak ve všem. My nejsme stisknutí jednoho tlačítka a přijede nějaké auto. My jsme o výběru - výběru řidiče. Zjistili jsme, že pro velkou část trhu je důležité vědět, kdo pro ně přijede. Krásně to také filtruje ten trh, což je druhá věc. My jsme na trhu licencovaných taxíků, které touto volbou filtrujeme a zvyšuje to kvalitu a dostupnost. To, co děláte, není úplně sdílená ekonomika. Jak ale vidíte sdílenou ekonomiku? Zdá se, že se z toho stává mainstream v byznyse. Rád bych vám oponoval. Myslím, že jsme kolikrát víc sdílená ekonomika než podobné koncepty. Podle mě je jedním z hlavních aspektů sdílené ekonomiky sdílení zdrojů, které už existují. My v podstatě vytěžujeme volné řidiče, kteří mají volnou kapacitu a na trhu už jsou. Ostatní koncepty musejí do té dopravy hnát další řidiče, kteří by tam normálně nebyli. To je ten obrovský rozdíl, takže si myslím, že v tomto aspektu jsme víc sdílená ekonomika než ostatní.  Já o vás vím, že skáčete s padákem.Skáčete sám nebo s instruktorem? Skáču sám, ale musím dodat, že jsem stále ještě amatér. Můžu skákat sám z čtyř kilometrů, udělal jsem nějakých 18 seskoků, to je všechno fajn, ale jsem stále amatér. Naučilo vás to něco pro byznys? Strašně moc. Naučilo mě to, že když vystoupáme nahoru a jsme všichni tam, kde máme být, máme na sobě padáky a někdo otevře ve čtyřech kilometrech dveře letadla, tak najednou člověk zjistí, jaký je rozdíl mezi nápadem a realizací. Ze začátku se všechno zdá jako super nápad a potom, když má vyskočit, tak teprve zjistí na čem záleží. To je první věc. Pak je to také, že člověk se nemá snažit všechno dělat perfektně napoprvé, ale raději se co nejrychleji zlepšovat krok po kroku. Když se to snaží dát na křeč napoprvé naráz, tak to zpravidla nikdy nedá. Dál je třeba obklopit se profesionály nebo lidmi, kteří v té situaci už byli. Spousta lidí si nechá v byznysu radit od babičky nebo kamarádů, kteří tu situaci nikdy nezažili a nemají pražádnou relevanci mu radit. To je jako bych si padák nechal balit od babičky nebo skákal poprvé s kamarádem.     Článek obsahuje pouze část rozhovoru. Celý rozhovor Jana Mühlfeita s Ondřejem Krátkým si můžete poslechnout v playeru výše. Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45.    Zdroj: Zet