Hokejový trenér Marian Jelínek: „Proces sebezdokonalování má člověka bavit“

Jak jste se dostal k trénování? Dostal jsem se k němu dřív, než jsem chtěl. V šestadvaceti letech jsem měl úraz na Štvanici, když jsem hrál první ligu. Spadla mi helma a hlavou jsem nalítl do mantinelu. Byl jsem 48 hodin mimo. Naštěstí jsem se probudil bez nějakých velkých následků, ale jednu sezónu jsem nemohl hrát. Přiznám se, že potom restart mé hokejové kariéry byl...no prostě jsem se bál. Začal jsem se bát. V té době jsem měl to štěstí, že jsem spolupracoval s doktorem Wohlem, což byl trenér národního týmu. Ten mi dával takové drobné úkoly jako pozorovat soupeře a já jsem mu pak prezentoval, co trénovali a tak dále. On mi pak řekl, ať se věnuji jen trénování. Co Vás po všech těch letech na trénování baví? Já mám rád práci s lidmi a - možná to zní trošku arogantně - nějakým způsobem ty lidi inspirovat a rozsvěcet. Mě baví pracovat s mentalitou těch lidí a měnit vnitřní prostředí člověka. Samozřejmě nejvíc mě to baví u vrcholových sportovců. Důvody proč mě ti lidé vyhledávají, jsou různorodé. Nemám žádné webové stránky, nemám nic. Je to vždycky o tom, že se něco musí změnit inspirativně, aby se člověk znovu nastartoval. Nebo aby neměl takzvané mentální klábosení, kdy mu vnitřní hlas říká, že to zkazí, že je k ničemu. To znamená, že sebevědomí je jeden problémový okruh. Ztráta motivace je další problémový okruh. Těch problémů je celá řada a dotyčný vždy s nějakým přijde. Jaké je Vaše krédo a silné stránky, které uplatňujete v každodenním životě? Vážit si života, mít rád život jako celek i s porážkami i s neúspěchy a pak se vrhat do toho boje, byznysu a vrcholového sportu. Už ale s nějakým odstupem, nějakým nadhledem, aby člověk nepropadal depresím, nebral si léky na spaní a neměl dva bypassy. Na druhou stranu ale chci udělat všechno pro to vítězství. To neznamená, že to zlehčují. To vůbec ne. Ale jdu do toho boje s jiným vnitřním prostředím.  Velmi často používáte pojem „cílový feťák“. Co je to? Cílový feťák znamená, že dělám ten proces, tu roli jen z důvodu toho cíle. Chci za každou cenu vyhrát, za každou cenu být ten úspěšný byznysmen. Tady už cítíme, že se chovám jako osel. Já letím za nějakou mrkví a světe zboř se, já chci tu mrkev. Druhá věc je, že u těchto lidí začíná trpět etika. Proto i to ošklivé slovo „cílový feťák“. Já ten cíl chci za každou cenu. Jestliže jsem trenér cílový feťák, chci vyhrávat. Zní to krásně, ale za každou cenu. Ta závislost je právě problémem toho, že to má sekundárně etický problém, který vnímám v celé společnosti.   Celý rozhovor Jana Mühlfeita s hokejovým trenérem Marianem Jelínkem si můžete poslechnout v playeru výše. Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45.    Zdroj: Zet