Zet.cz

Společnost

Osobní rozvoj

„Důležité je, aby starý člověk rozvíjel svůj talent až do konce života,“ říká Jan Lorman

Myšlení první ligy

Hosté kouče, mentora a globálního stratéga Jana Mühlfeita o cestě k úspěchu.

Pořady

Hlavní zprávy z byznysu

Fokus

Jan Lorman

Život 90

Starý člověk musí nalézat stále uplatnění a rozvíjet svůj talent až do konce života. V pořadu Myšlení první ligy v rozhovoru s koučem, mentorem a bývalým prezidentem společnosti Microsoft pro Evropu Janem Mühlfeitem to řekl zakladatel Života 90 Jan Lorman. Podle něj je důležité, aby člověk vydržel co nejdéle ve svém domově a uvědomoval si smysl života. Pokud tomu tak není, tak dochází podle Lormana k dehonestaci stáří. 

Kdo vás ve vašem mládí nejvíce ovlivnil?
Těch lidí, kteří mě ovlivnili bylo zcela určitě víc. Nejprve to bylo loutkové divadlo, protože můj otec řediteloval loutková divadla. Velmi důležitý byl také náhodný poslech rozhlasu. Zaslechl jsem tam třeba Josefa Červinku. Četl tam četbu na pokračování. Ta magie toho hlasu byla něco neuvěřitelného. Jak to on vyprávěl, bylo nesmírně sugestivní. Uvědomil jsem si a dospěl jsem k tomu, že rozhlas je něco, co mě přitahuje. V mladí se stala náhoda, kdy jsem na konci třetího ročního zběhl ze dráhy techniky a díky náhodě jsem se dostal do Divadla za branou Otomara Krejči a tom byl samozřejmě můj velký vzor. To byl vzor, který byl pro mě jako kumštýř celý život. V té době jsem zběhl z techniky a začal jsem dělat divadelní akademii AMU a připravoval jsem se na to být divadelním režisérem. Když jsem skončil studia, tak přišla nabídka z rozhlasu. Samozřejmě vzhledem k tomu, co jsem uměl, tak jsem šel zkrátka do rozhlasu. Tam jsem setrval čtrnáct let.
 
Pak vlastně přišel nápad založit Život 90
Nápad vznikl z určité nouze, protože jsem měl ještě jednu mezi kapitolu, kdy jsem z rozhlasu odešel ředitelovat v roce 1988 Divadlo S. K. Neumanna. Tam po jedné sezóně přišel rok 1989 a lámal se chleba. Pro ředitele to bylo jasné, protože jsem měl jako stála struktura jasně vymezen limit, že s tím musím skončit. Takže jsem skončil a nevěděl jsem, jak budu pokračovat. Bylo to těžké období, ale pro mě naštěstí netrvalo dlouho, protože za měsíc na to Krejča obnovil Divadlo za branou a vzal mě zpátky.
Jenomže mezitím v tom měsíci se stalo to, že jsem založil Život 90. Tato společnost vznikla z několika důvodů. Nejprve jsem se potom porevolučním roce začal učit německy se svéráznou metodou, že jsem si koupil Vídeňský kurýr. Tam jsem našel stránku Senior aktuelle. Viděl jsem, co všechno se dá dělat pro seniory.
Druhá věc byla skutečnost, že jsem byl časopisem Svět v obrazech pověřen, abych udělal reportáž z domova důchodců. Šel jsem tedy do Josefské ulice a viděl jsem něco, co tentokrát šokovalo. Byli tam totiž lidi, kteří neuvažovali o budoucnosti. Především uvažovali o minulosti. Představte si šest lidí na pokoji a sedících ve dne v nočních košilích. Na zdech měli fotografie dětí, které za nimi asi nechodily. Provozní řád kasárna. To znamená snídaně, oběd, večeře a nic - prázdno. Když jsem poté vyšel ven na Karlův most a spatřil jsem tam stejně staré Italy, Rakušany, jak si život dokázali užívat.
Měl jsem další štěstí, protože kolegovi, kamarádovi přišlo pozvání do Paříže na světový kongres dobrovolníků. Uskutečnil se v září 1990 a jmenoval se „Vie quatre-vingt dix“ – Život 90. Tak jsme to okopírovali. Starý člověk potřebuje mít význam sám pro sebe. Potřebuje tvořit a potřebuje mít výsledky toho, co dělá. Jakmile mu toto vezmete, tak je to dehonestace toho stáří. Člověk musí stále vidět smysl života.
 
Jak konkrétně Život 90 pomáhá?
Snažíme se, aby starý člověk mohl co nejdéle žít ve vlastním domově. Říkáme trochu s nadsázkou žít déle a užít si to. Proto máme několik programů. Klíčová je vzdělávací část. Pak je tam samozřejmě linka důvěry, která začala v roce 1990 a trvá dodnes, je nepřetržitá a je zdarma v celé České republice. Pak samozřejmě jde o jídelnou, pečovatelskou službu. Je tam i lůžkové oddělení na přechodnou dobu, aby lidé, kteří skončí v nemocnici a ještě nejsou schopni o sebe se postarat, aby měli možnost někde být. Pak je tam tísňová péče. To je distanční monitoring nebo dohled nad lidmi, kteří žijí sami doma nebo mají nějaké zdravotní problémy. A co je zvláštní v celém tomto konceptu, je to, že máme vlastní divadlo. Máme tam Divadlo U Valšů. To je okysličovadlo celého toho prostředí, které není jaksi fatální, že tam něco končí, ale je tam příležitost pro to něco dělat. 
 
 
Článek obsahuje pouze část rozhovoru. Celý rozhovor Jana Mühlfeita se zakladatelem Života 90 Janem Lormanem si můžete poslechnout v playeru výše.
Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45. 
 
Zdroj: Zet

Aplikace Youradio Talk

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

„Důležité je, aby starý člověk rozvíjel svůj talent až do konce života,“ říká Jan Lorman

Poslechněte si podcast