17 Časová osa

Rakousko-Uhersko, deportace, dvě světové války… Při prohlídce muzea můžeme zjistit, že příběh této lékárny se opakovaně prolínal s nejvýznamnějšími událostmi dějin tohoto kraje. V této takzvané galerii času na chvíli opustíme vitríny s exponáty a vydáme se na cestu historií lékárny i rodiny Foletto – od jejích počátků až po současnost. Začněme úplně na začátku – ještě před příchodem rodiny Foletto. První zmínky o lékárnické činnosti v údolí Ledro pocházejí již ze 16. století. O dvě století později se zdejší lékárnická tradice spojila s rodinou Cassoni. Nejvýznamnější osobností tohoto rodu byl v 19. století Pier Antonio Cassoni, který objevil způsob získávání magnézie z dolomitických hornin. Využil tak surovinu hojně dostupnou v okolí k výrobě látky široce používané ve farmacii. Po rodině Cassoni přešlo oprávnění k provozování lékárny postupně na několik dalších majitelů, až je roku 1856 získal Giovanni Foletto. Od té doby zůstala lékárna v rukou rodiny Foletto. Za působení Giovanniho syna Angela se navíc proměnila ve skutečnou farmaceutickou dílnu. Právě Angelo je autorem několika přípravků, které jste si v muzeu mohli prohlédnout – jsou to například Tintura Stomatica z roku 1898 nebo Pinosot z roku 1930. Angelův život zasáhla také událost, která se dotkla celé historie údolí Ledro. Po vstupu Itálie do první světové války v roce 1915 bylo veškeré obyvatelstvo údolí evakuováno. Ledro bylo tehdy pod rakouskou správou a nacházelo se v pohraniční oblasti, která se stala jedním z prvních míst střetů mezi znepřátelenými armádami. Během pouhých 24 hodin byli obyvatelé deportováni do vnitrozemí monarchie. Následoval čtyřletý exil v cizí zemi – v Čechách a na Moravě –, kde nikdo neznal místní jazyk. Také Angelo se svou rodinou, včetně právě narozeného syna Achilla, byl deportován. Jejich cílem však byl tábor Katzenau v Rakousku. Po návratu na konci války našli vesnice zničené válečnými událostmi a obyvatelé údolí Ledro museli vše znovu vybudovat. Překvapivě se však dochoval Angelův herbář. Byl ukryt ve skříni ve druhém patře této budovy, která během války sloužila jako stanoviště italských důstojníků. Lékárnu později převzal Angelův syn Achille. Přestože se farmacie postupně vyvíjela, zůstal věrný rodinné tradici, například ruční přípravě vybraných léčiv i typických potravinářských výrobků rodiny Foletto. Achille prožil také druhou světovou válku a právě v tomto období vznikla další specialita lékárny – likér Picco Rosso. Achille později vzpomínal: „Během války se hodně experimentovalo s výrobou likérů, zejména v jejích posledních měsících. Lidé zoufale sháněli cokoliv k pití. A tak vznikl velmi silný likér, protože tehdy se hledalo hlavně něco opravdu silného.“