Ampule. Ty jsou neodmyslitelnou součástí práce lékárníků i lékařů. V této vitríně jsou vystaveny přístroje a pomůcky používané k výrobě ampulí pro parenterální podání – tedy pro injekce. Vystavené vybavení je staré více než sto let a pochází z doby před první světovou válkou. To vysvětluje jeho poněkud jednoduchý vzhled, ale nenechte se zmást: i když působí historicky, svým principem jsou velmi podobné – ne-li totožné – s těmi, které se používají dodnes. Základní fáze výroby ampulí se totiž v principu nezměnily. Nejprve se připraví vodný roztok, ve kterém se rozpouštějí účinné látky. Směs musí být vyrobena tak, aby byla kompatibilní s organismem – upravuje se například pH a také tonicita, tedy celková koncentrace rozpuštěných látek. Po této přípravě následuje filtrace. Ve vitríně můžete vidět kartonové filtry používané k čiření, tedy k odstranění hrubších nečistot, které by při injekčním podání mohly být nebezpečné. Filtry se vkládaly do stříbrného držáku a byly přes trychtýř napojeny na skleněnou baňku – to je laboratorní nádoba kuželovitého tvaru s úzkým hrdlem. Po filtraci se roztok plnil do ampulí za sterilních podmínek. K tomu sloužila vakuová zvonová nádoba, kterou vidíte níže – uzavřená komora, do níž se prázdné ampule umisťovaly hrdlem dolů. Zvon byl poté připojen k pumpě, která uvnitř vytvořila podtlak. Díky tomu kapalina rovnoměrně stoupala do jednotlivých ampulí až po stejnou hladinu ve všech nádobkách. Po naplnění se zvon otočil a ampule se hermeticky uzavřely. Ve vitríně jsou také vystaveny tři speciální lampy zvané ferruminátory: dokážou vytvořit teplotu mezi 600 a 700 °C, což je dostatečné k roztavení skla pro otevření nebo uzavření ampulí. Následovala fáze sterilizace – proces, který byl v počátcích této dílny zaveden teprve několik desetiletí předtím, protože byl objeven zhruba v polovině 19. století. Ve vitríně můžete vidět malý autokláv, tedy přístroj ke sterilizaci pomocí páry pod tlakem, vybavený manometrem, který sloužil ke kontrole tlaku potřebného k tomuto procesu. Aby bylo možné uzavřené ampule sterilizovat, bylo nutné dosáhnout teploty, která zničí všechny mikroorganismy a spory uvnitř roztoku. Takové teploty lze dosáhnout při přetlaku jedné atmosféry. Po sterilizaci následovala závěrečná kontrola. Tu často prováděl sám lékárník – a dokonce na sobě. Představte si doktora Angela Foletta, jak si pod kůži aplikuje několik kapek připraveného přípravku, aby ověřil například, zda nevyvolává podráždění!