Generace 1920 – Rudolf Hrušínský st.: Mlčet můžeme, hlavně když máme o čem (4. díl)

Pro někoho byl švarným pianistou z Cesty do hlubin študákovy duše, pro jiné zas děsivým ztělesněním poeticky pragmatického Spalovače mrtvol. K divadlu se Rudolf Hrušínský na rozdíl od většiny kolegů dostal s jistou samozřejmostí. Bylo mu dáno do kolébky, darem. A jako takové je také přijímal – odmalička, kdy se učil základům řemesla – mluvit, aby mu bylo rozumět, chodit po jevišti, sedat si...