Pedagogic...

Katedra občanské výchovy a filozofie

Vzdělání

Společnost

Kurzy

Filosofie

Zdeněk Pinc - Výklad šestého kacířského eseje: Fenomén světových válek jako konec metafyziky a Patočkův přerod v postmoderního filosofa

Modré pondělky - filosofické přednášky z devadesátých let

Unikátní sbírka přednášek z filosofických kurzů Univerzity Karlovy, pořízených na magnetofonové kazety v devadesátých letech. Uslyšíte Jana Sokola o náboženství a etice, Miroslava Pauzu o dějinách české filosofie, Miroslava Petříčka o dekonstrukci, Stanislava Komárka i další osobnosti tehdejší akademické scény. Témata sahají od antické filosofie přes fenomenologii až po kulturní studia a logiku. Nahrávky zachycují atmosféru doby, kdy se na českých univerzitách po čtyřiceti letech znovu otevřeně diskutovalo o idejích, které byly předtím tabu. Původní kazety byly digitalizovány v rámci projektu KOVF na Pedagogické fakultě UK.

Anotace: Patočkovo pojetí dějin, jak jej v přednášce interpretuje Zdeněk Pinc, představuje strategický bod obratu v evropském myšlení. Pinc analyzuje Patočkův myšlenkový vývoj a nachází fascinující paralelu s Immanuelem Kantem: oba myslitelé dospěli k vlastní, originální filosofii až v pozdním věku (kolem šedesátého roku života). U Patočky byl tento „procit z dogmatického snu“ završen v 70. letech pochopením, že syntéza huserlovské a heideggerovské tradice již není možná, což jej definitivně posunulo k pluralitnímu, postmodernímu vnímání světa. Hlavní teze přednášky interpretuje 20. století skrze optiku první světové války, která je vnímána jako osudový otřes a nástup „noci“ – stavu, v němž selhaly pokrokářské ideje 19. století. Pinc detailně rozebírá dobové polemiky o Patočkovi: na jedné straně stojí Erazim Kohák, který pozdního Patočku kritizuje za „blouznění“ a mysticismus (přirovnání ke Komenskému), na straně druhé Václav Bělohradský, který jej (byť chronologicky nepřesně) situuje do kontextu postmoderny 80. let. Pinc tento spor vyjasňuje skrze Patočkovu analýzu „frontové zkušenosti“ u autorů jako Ernst Jünger či Teilhard de Chardin. Zásadním přínosem přednášky je rozkrytí paradoxu technokracie. Pinc ukazuje, že „revoluční stranou“ v konfliktu bylo vilémovské Německo, které skrze pruskou disciplínu a vědecko-technický ráz nejlépe ztělesňovalo nástup moderního věku. Tento proces vyúsťuje v „démonii dne“ – stav, kdy je svět chápán jako pouhý energetický komplex a mír již není „šalóm“ (pokoj duše a domova), ale pouze jiná forma mobilizace a manipulace sil. Skutečná alternativa se pak rodí pouze v „solidaritě otřesených“, která vyvěrá z hluboké zkušenosti fronty a konfrontace s anonymní smrtí. Proč by nás to mělo zajímat dnes? Pinc vysvětluje, že to, co nazýváme „bojem za mír“, je často jen lstivou maskou války. Odhaluje, jak se technická mašinérie snaží ovládnout naše životy skrze neustálou připravenost a nasazení – od historických bitev až po absurdní mobilizace v dobách totality, jako byl boj proti „americkému brouku“. Přednáška je výzvou k zamyšlení, zda v našem každodenním shonu ještě dokážeme najít skutečný klid a lidskou blízkost, nebo zda jsme se stali jen součástkami v neosobním soustrojí moderní doby.

Anotace: Patočkovo pojetí dějin, jak jej v přednášce interpretuje Zdeněk Pinc, představuje strategický bod obratu v evropském myšlení. Pinc analyzuje Patočkův myšlenkový vývoj a nachází fascinující paralelu s Immanuelem Kantem: oba myslitelé dospěli k vlastní, originální filosofii až v pozdním věku (kolem šedesátého roku života). U Patočky byl tento „procit z dogmatického snu“ završen v 70. letech pochopením, že syntéza huserlovské a heideggerovské tradice již není možná, což jej definitivně posunulo k pluralitnímu, postmodernímu vnímání světa. Hlavní teze přednášky interpretuje 20. století skrze optiku první světové války, která je vnímána jako osudový otřes a nástup „noci“ – stavu, v němž selhaly pokrokářské ideje 19. století. Pinc detailně rozebírá dobové polemiky o Patočkovi: na jedné straně stojí Erazim Kohák, který pozdního Patočku kritizuje za „blouznění“ a mysticismus (přirovnání ke Komenskému), na straně druhé Václav Bělohradský, který jej (byť chronologicky nepřesně) situuje do kontextu postmoderny 80. let. Pinc tento spor vyjasňuje skrze Patočkovu analýzu „frontové zkušenosti“ u autorů jako Ernst Jünger či Teilhard de Chardin. Zásadním přínosem přednášky je rozkrytí paradoxu technokracie. Pinc ukazuje, že „revoluční stranou“ v konfliktu bylo vilémovské Německo, které skrze pruskou disciplínu a vědecko-technický ráz nejlépe ztělesňovalo nástup moderního věku. Tento proces vyúsťuje v „démonii dne“ – stav, kdy je svět chápán jako pouhý energetický komplex a mír již není „šalóm“ (pokoj duše a domova), ale pouze jiná forma mobilizace a manipulace sil. Skutečná alternativa se pak rodí pouze v „solidaritě otřesených“, která vyvěrá z hluboké zkušenosti fronty a konfrontace s anonymní smrtí.Proč by nás to mělo zajímat dnes? Pinc vysvětluje, že to, co nazýváme „bojem za mír“, je často jen lstivou maskou války. Odhaluje, jak se technická mašinérie snaží ovládnout naše životy skrze neustálou připravenost a nasazení – od historických bitev až po absurdní mobilizace v dobách totality, jako byl boj proti „americkému brouku“. Přednáška je výzvou k zamyšlení, zda v našem každodenním shonu ještě dokážeme najít skutečný klid a lidskou blízkost, nebo zda jsme se stali jen součástkami v neosobním soustrojí moderní doby.Přednáška byla proslovena v roce 1991.v pražském universitním prostředí.

Aplikace Youradio Talk

Zdeněk Pinc - Výklad šestého kacířského eseje: Fenomén světových válek jako konec metafyziky a Patočkův přerod v postmoderního filosofa

Poslechněte si podcast