Václav Hubinger - Člověk a kultura (1992)

Pozvánka k poslechu : Zajímá vás, zda se lidmi rodíme, nebo se jimi teprve stáváme? Tato přednáška vás provede fascinujícím zamyšlením nad tím, co nás skutečně odlišuje od ostatních tvorů. Dozvíte se, proč slavná definice Platóna, který člověka popsal jako „dvounohého tvora bez peří“, skončila u oškubaného kohouta, a proč by nás mravenci nebo včely mohli za naši namyšlenost právem kritizovat. Zjistíte, že i věci, které považujeme za čistě přírodní – jako je dospívání nebo snášení chladu – jsou ve skutečnosti hluboce ovlivněny naší kulturou a tradicemi.

Anotace: Definování „lidství“ v post-marxistickém akademickém prostředí počátku 90. let představovalo zásadní výzvu. Hubinger svůj výklad otevírá citací z Filozofického slovníku z roku 1987, která slouží jako argumentační „bod nula“: „Zvíře nemůže být ničím jiným než tím, čím je učinila příroda; člověk naopak nemůže zůstat tím, čím ho učinila příroda, má-li se stát člověkem.“ Tato myšlenka tvoří páteř celé přednášky, v níž je kultura představena jako nástroj vymanění se z přírodního zajetí.

Ústřední tezí přednášky je, že kultura není pro člověka doplňkem, ale konstitutivním prvkem, bez něhož lidská bytost v pravém slova smyslu přestává existovat.

Zásadním prvkem přednášky je Hubingerova epistemologická kritika. Upozorňuje, že „Kultury“ a „Dějiny lidstva“ nejsou podle něj objektivní reality, ale konstrukty evropských badatelů, kteří sami určují, kde jedna kultura končí a druhá začíná. Tím, že věda produkuje svůj vlastní předmět zkoumání, nese také etickou odpovědnost. Hubingerova kritika sociobiologie odkrývá nebezpečí hierarchizace populací; varuje, že snaha o biologické vysvětlení kulturní pestrosti vede k diskreditovaným rasovým teoriím.