Stanislav Komárek - Adolf Portmann: Biologický autonomismus a estetika povrchu (30. 3. 1992)

Pozvánka k poslechu: Zajímalo vás někdy, proč mají zvířata tak složité a krásné vzory, které nikdo nevidí, nebo proč tukan nosí tak obrovský zobák? Tato přednáška vám ukáže, že příroda není jen stroj na přežití poháněný geny, ale fascinující umělec, pro nějž je krása projevem vnitřní svobody. Objevte svět, kde zvířata nejsou jen „data v pohybu“, ale bytosti, které se svým vzhledem aktivně prezentují světu.

Anotace: Přednáška Stanislava Komárka kriticky kontrastuje neodarwinistický pohled – ilustrovaný anekdotou o moderním biologovi, který v zajíci nevidí zvíře s dlouhýma ušima, ale pouhou sekvenci bází v genomu – s Portmannovou morfologií. Ústřední teze obhajuje autonomii organismu, která se projevuje skrze rafinovanou estetiku povrchu. Výklad se opírá o exaktní biologické fenomény: Henkeho systémy symetrie (primární, sekundární a terciární osy na křídlech motýlů), které dokazují matematickou rigoróznost přírodního designu, a Oudemansův fenomén, kdy kresba vzniká pouze na těch částech křídel, které jsou v klidové poloze viditelné. Na rozdíl od neodarvinistického názoru, který redukuje život na ekonomii energie a replikaci DNA, Portmannův biologický autonomismus rehabilituje koncept „niterosti“ ( Innerlichkeit ) a rozlišuje mezi jevy adresnými (určenými pro oko pozorovatele, např. paví ocas) a neadresnými (autonomní exprese bez vnějšího adresáta, např. vnitřní kresba schránek měkkýšů či hlubinných organismů). Tato analýza vrací organismu status subjektu, jehož povrch není jen pasivním výsledkem selekčního tlaku, ale svébytným polem sebeprezentace ( Selbstdarstellung ).