Miroslav Petříček - Dekonstrukce a hranice (2): Od Hegelovy dialektiky rozporu k pozitivistickému funkcionálnímu poznání

Pozvánka k poslechu: Přijměte pozvání k úvaze nad „nešťastným vědomím“ moderního člověka, který se po ztrátě původní jednoty světa ocitl v exilu a pociťuje hlubokou nostalgii po ztraceném domově. Přednáška osvětluje, jak se naše myšlení proměnilo: namísto hledání skrytého jádra věcí se dnes učíme rozumět tomu, jak věci v našem světě fungují a jaké vztahy mezi nimi vytvářejí celek. Dozvíte se, proč moderní věda rezignovala na otázku „proč“ a začala se ptát „jak“.

Anotace: Miroslav Petříček v přednášce dekonstruuje fenomén hranice jako klíčový operátor Hegelovy logiky, přičemž jej definuje jako prvek „určující, ale neurčený“. Jádrem výkladu je analýza rozporu, který musí být prožíván v bytostné současnosti ( zugleich ), aby byl následně „vyprávěn“ skrze procesualitu, v níž se hranice rozplývají podobně jako v Hegelově metafoře o poupěti, květu a plodu. Tento pohyb k usmíření skrze Entzweiung (rozdvojení) není návratem k původní jednotě, nýbrž „návratem kupředu“, který zakládá moderní vědomí a jeho přechod k metavyprávění o absolutním duchu. Závěrečná syntéza pak ilustruje zásadní paradigmatický posun od metafyzického tázání po „vnitřní podstatě“ (substanci) k pozitivistickému a strukturalistickému zkoumání vztahů a zákonitostí (funkci).

Přednáška byla proslovena 9. 3. 1993 (pravděpodobně) na Filosofické fakultě UK v rámci cyklu Dekonstrukce a hranice (DAH 2).