Miroslav Petříček - Dekonstrukce a hranice (11): Fenomenologie vnímání a přechod k postmoderně

Pozvánka k poslechu: Objevte pohled na lidské tělo, které není jen předmětem v prostoru, ale živoucím nástrojem, jímž se dotýkáme samotné tkáně světa. Tato přednáška vám ukáže, že vidění je vlastně pokračováním hmatu a že hranice mezi námi a okolím není zdí, ale živým místem setkání, kde se naše existence prolíná s vlnou bytí. Přednáška svým důsledným rozkrytím situovanosti pohledu a tělesné zkušenosti přesvědčivě otevírá téma postmoderní etiky jako odpovědného pohybu v prostoru mezi já a druhým, čímž definitivně opouští Prokústovo lože binárních protikladů.

Anotace: Přednáška kriticky rozvíjí fenomenologii Maurice Merleau-Pontyho, v níž vidění přestává být doménou nesituovaného subjektu (Cosmotheoros) a stává se aktivním „ohmatáváním“ skrze univerzální tělesnou látku světa (chair). Petříček skrze literární paralelu s vlnou u Virginie Woolfové ilustruje „zrno bytí“ a překonává Husserlovu „iluzi absolutní reflexe“ poukazem na to, že svět je „vždy již zde“ jako předpredikativní jednota ustavovaná fungující intencionalitou. Klíčovou tezí je posun chápání hranice od metafyzické negace k diakritické artikulaci, tedy k dynamickému poli, kde koexistuje kontinuita prožívaného s diskontinuitou pojmového. Tento pohyb na hranici, odkazující až k platónskému motivu chóry, připravuje půdu pro postmoderní odmítnutí logiky „buď, anebo“.

Přednáška byla proslovena 18. 5. 1993 v prostředí university v rámci cyklu Dekonstrukce a hranice (DAH 11).