Miroslav Petříček - Dekonstrukce a hranice (10)

Pozvánka k poslechu: Zkuste se zamyslet nad tím, že váš pohled věci kolem vás nejen pasivně registruje, ale doslova je „ohmatává“ a dává jim jejich objem a hloubku. Tato přednáška vám ukáže, že vaše tělo není jen schránkou na vědomí, ale živým nástrojem, skrze který se svět vůbec rodí. Zjistíte, že hranice mezi vámi a vaším okolím není zeď, ale citlivá tkáň, která vás se světem spojuje: jste součástí světa, který vás vidí, a zároveň tím, kdo tento svět svým pohledem a dotykem neustále spoluvytváří.

Anotace: Přednáška analyzuje pozdní myšlení Maurice Merleau-Pontyho jako pokus o překonání tradičního subjekt-objektového dualismu skrze radikální pojetí vtělené existence. Hlavní teze spočívá v tom, že hranice a smysl nejsou světu předem dány, ale neustále se vynořují v procesu „strukturace“. Petříček tento proces ilustruje na diakritickém pojetí jazyka Ferdinanda de Saussura: smysl slova nevzniká jako fixní nálepka na věci, ale v intervalech a rozdílech mezi znaky – podobně jako stabilita klenby závisí na vzájemném tlaku jejích prvků.

Klíčovým argumentem je analýza „červeně“. Barva zde není atomární kvalitou, ale „zauzlinou v osnově“ vztahů; je to „úžina mezi horizonty“, která v sobě nese materiál (kov, vlnu), kontext (krev, revoluci) i srovnání s ostatními barvami. Tímto pojetím mluvčí dekonstruuje Husserlovu statickou fenomenologii. Zatímco Husserlův „vnitřní monolog“ vyžadoval k vysvětlení výrazu konstrukci umělého „fantomového těla“, Merleau-Ponty ukazuje, že výraz (gesto) je přímou extenzí tělesné existence. Výraz není sekundární reprodukcí myšlenky, nýbrž samotnou událostí smyslu, v níž se tělo stává viditelným a neviditelné se manifestuje skrze hmatatelné.

Přednáška byla proslovena 11. 5. 1993 (pravděpodobně) na Filosofické fakultě UK v rámci cyklu Dekonstrukce a hranice (DAH 10).