Miroslav Pauza - Recepce Kantovy filozofie v českém myšlení (1837–1930)

Pozvánka k poslechu: Přednáška ukazuje, jak se v českém myšlení rodila odvaha myslet vlastním rozumem a odmítnout slepou víru v autority. Zjistíte, že zápas o pochopení hranic našeho poznání není jen akademickým cvičením, ale zásadní bitvou o naši vnitřní svobodu a schopnost kriticky nahlížet na svět, ve kterém žijeme.

Anotace: Přednáška mapuje vývoj české filozofické reflexe Kanta jako posun od transcendentálního k psychologickému a empirickému pojetí noetiky. Klíčovým tématem je kritika Kantova apriorismu. T. G. Masaryk sice adoptuje kriticismus jako lék na „ruský dogmatismus a mystiku", avšak Kantovo pojetí a priori odmítá jako „vrozené formy"; řečník nicméně upozorňuje na Masarykovu interpretační chybu, neboť Kantovi nešlo o biologickou vrozenost, nýbrž o noetickou původnost. Výrazným prvkem je dále postoj Františka Krejčího, který označuje apriorismus kategorií za proton pseudos (první lež) kriticismu. Analýza rovněž vyzdvihuje J. L. Fischera, jenž zpochybnil kopernikánský obrat tvrzením, že příroda předpisuje zákony nám, nikoliv my jí. Nechybí ani reflexe Augustina Smetany, který v Kantově emancipaci individua vidí esenci „Západu", zatímco v Hegelově pohlcení jedince obecnem spatřuje princip „Východu". Specifický pokus o rehabilitaci pak představuje Karel Vorovka, jenž „věc o sobě" ztotožňuje s postupně poznávanou říší ideálních předmětů matematiky.

Přednáška byla proslovena v rámci širšího cyklu na téma dějin české filosofie (27). Přesné datum konání se nepodařilo zjistit; patrně krátce předchází přednášce o Ladislavu Klímovi.