Miroslav Pauza - Jan Evangelista Purkyně a realistická tendence v české filosofii

Pozvánka k poslechu: Většina z nás zná Purkyněho jako objevitele buněk, ale on byl také odvážným hledačem tajemství lidské duše, který věřil, že pod mikroskopem nelze nalézt cit ani vůli. Tato přednáška vám představí Purkyněho jako muže, který odmítal vědecké „klapky na očích" a učil nás, jak propojit přesné pozorování přírody s hlubokým vnitřním sebepoznáním.

Anotace: Přednáška Miroslava Pauzy rehabilituje Jana Evangelistu Purkyněho jako suverénního filosofa v rámci realistické tendence. Analýza se zaměřuje na Purkyněho pojetí „empirické psychologie" jakožto vědy o „vnitřním smyslu", která překonává limity fyziologického materialismu. Autor zdůrazňuje Purkyněho specifickou recepci Hegelovy dialektiky, kterou Purkyně interpretuje jako „umění bez vnější látky" a transformuje do unikátního českého terminologického aparátu. Studie odkrývá paralely mezi Purkyněho noetikou a pozdější fenomenologií, přičemž kriticky reflektuje Purkyněho předjímání moderních konceptů „dat vědomí".

Přednáška byla proslovena 10. 12. 1992 v Praze v rámci cyklu Dějiny české filosofie (DČF 8).