Miroslav Pauza - Hloubková analýza Bolzanova „Vědosloví" (Wissenschaftslehre), jeho fundamentální nauky a kritická polemika s kantovským subjektivismem. - DČF 2 (6. 11. 1992)

Pozvánka k poslechu: Existuje pravda i tehdy, když ji nikdo neříká ani si ji nikdo nemyslí? Tato přednáška vás provede světem logických zákonů, které stojí pevně jako skála bez ohledu na naše pocity nebo nálady. Dozvíte se, proč jsou pravdy jako 2+2=4 důkazem, že svět není jen chaosem našich dojmů, ale má svůj pevný, objektivní řád, o který se můžeme opřít.

Anotace: Analýza se zaměřuje na Bolzanovo „Větosloví" (logiku vět) jakožto klíčovou součást jeho „Vědosloví". Ústředním pojmem je „věta o sobě", kterou Pauza ilustruje na pedagogickém příkladu knihy: zatímco konkrétní „faktická kniha" je nahodilá (může být modrá, tři metry vysoká nebo psaná na pergamenu), „idea knihy" (její podstata zahrnující srozumitelné znaky a smysl) je nutná a věčná. K dosažení těchto objektivních entit využívá Bolzano metodu „dvojí abstrakce" – odmyslení si slovního výrazu i psychologického aktu myšlení. Zásadním bodem je odmítnutí Kantova pojetí „nazírání" ( Anschauung ). Pauza vysvětluje, že Bolzano nahrazuje Kantův subjektivní názor pojmem vhled (Einsicht). V rámci této polemiky mluvčí rozlišuje mezi intuitus originarius (původní Boží nazírání, které věci tvoří) a intuitus derivativus (odvozené lidské nazírání, které je afikováno existujícími věcmi). Bolzano se však od těchto subjektivních forem obrací k objektivnímu „vzhledu" ( Eidos ), který na nás „shlíží" nezávisle na našem vnímání.