Miroslav Pauza - Ernst Mach a jeho pražské působení - DČF 10 (25. 2. 1993)

Pozvánka k poslechu: Machova filosofie ruší pevnou hranici mezi naší myslí a vnější realitou; naše „já" není neměnná věc, ale dynamický proud prožitků, kde i ta nejobyčejnější tužka existuje jen jako souhrn barev, tlaků a funkčních vztahů v nekonečné síti variací.

Anotace: Analýza se zaměřuje na Machův radikální empirismus, který důsledně odmítá pojem substance a nahrazuje jej monismem neutrálních prvků. Tyto prvky jsou nahlíženy buď jako fyzikální nebo psychické výhradně podle úhlu pohledu, přičemž oba aspekty vyrůstají z „neznámého třetího“. Přednáška akcentuje Machovu tezi o „neudržitelnosti já”, ilustrovanou na chybějící kontinuitě mezi subjektem v různých životních fázích. Klíčovým pilířem je princip ekonomie myšlení, jenž transformuje vědu z nástroje vysvětlujícího na nástroj úsporně popisující funkcionální vztahy, čímž Mach v Praze položil základy moderního vědeckého paradigmatu.