Miroslav Pauza - Dějiny české filosofie: Kosmický dualismus a krizis české otázky (Spor o monismus a dualismus v základech národní existence) - DČF 21/1 (29. 4. 1993)

Pozvánka k poslechu: Tato přednáška ukazuje, že lidský život není jen sledem náhod, ale neustálým zápasem o smysl v neustále hrozícím chaosu. Dozvíte se, proč je tvorba a hledání vlastní tváře pro člověka osudovou nutností a jak přijmout odpovědnost za vlastní bytí i v nejistém světě. Pauza nám připomíná, že i ten největší odpor, kterému čelíme, je v konečném důsledku podnětem k tomu, abychom do svého osudu otiskli jedinečnou a nesmazatelnou stopu.

Anotace: Přednáška Miroslava Pauzy syntetizuje radikální ontologický dualismus Christiana von Ehrenfelse s historicko-politickou reflexí českého osudu. Pauza redefinuje koncept Boha nikoliv jako všemocného stvořitele, ale jako „zápasníka s chaosem“, jehož tvůrčí akt (anogenní princip) je neustálou reakcí na pasivní odpor chaotogenního principu. Tuto metafyzickou pozici mluvčí organicky provazuje s Ehrenfelsovou psychologií tvarových kvalit (Gestaltqualitäten). Tvar (např. melodie) je interpretován jako „výpad do chaotična” – moment, kdy tvůrčí princip dává prvkům nový řád, který je víc než jejich souhrn.

Pauza tuto ontologii konfrontuje s „nesamozřejmostí" české existence. Přes analýzu Schauerovy skepse a Kunderovy reflexe interpretuje českou otázku nikoliv jako národní trauma, ale jako ontologickou výzvu k tvorbě. V duchu Rádlova požadavku „světovosti" zdůrazňuje, že český úděl vyžaduje, aby se světové problémy staly našimi vlastními. Výklad vrcholí rozlišením mezi intelektuálním filosofováním a filosofií jako „somatickou nutností".