Miroslav Pauza - Berkeleyho pojetí kvalit a Brentanova intencionalita - DČF 14 (18. 3. 1993)

Pozvánka k poslechu: Úlohou popularizace filozofie je transformovat abstraktní koncepty do otázek, které přímo oslovují naši každodenní zkušenost a způsob, jakým rozumíme své přítomnosti ve světě. Zajímá vás, zda svět kolem nás vypadá skutečně tak, jak ho vidíte, nebo si barvy, zvuky a tvary vaše mysl jen sama dotváří? Tato přednáška vás provede zkoumáním toho, jak funguje lidské vědomí a proč je každý náš prožitek — od vnímání červené barvy až po hlubokou emoci — vždy nezbytně „o něčem".

Pochopení Brentanova odkazu je klíčem k hlubšímu porozumění modernímu evropskému myšlení a mechanismům, kterými si lidská mysl konstruuje svou realitu.

Anotace : význam diskuse o hranicích mezi vědomím a vnějším světem spočívá v odhalení noetických základů moderního evropského myšlení, kde se otázka „danosti" předmětu stává dělící linií mezi dogmatickou ontologií a kritickou reflexí. Analýza dekonstruuje Berkeleyho zrušení distinkce mezi primárními a sekundárními kvalitami, přičemž mluvčí skrze požadavek na „optimální výrazivo" interpretuje tento krok nikoli jako pouhé „odsunutí", nýbrž jako odhalení ontologického pseudoproblému. Jádro výkladu tvoří Brentanova redefinice psychična skrze intencionalitu, kde je fyzično definováno jako lokalizovaná kvantitativnost a psychický objekt jako „fikce" in-existující v rámci aktu vědomí bez garance vnější reálné existence. Představením brentanovské tripartice psychických fenoménů — představování, souzení a hnutí mysli — přednáška artikuluje historický přechod k Husserlově fenomenologické konstituci, strukturám noese a noématu a konceptu Ego Cogito Cogitatum.