Pedagogic...

Katedra občanské výchovy a filozofie

Vzdělání

Společnost

Kurzy

Filosofie

Jan Sokol - Vnitřní skutečnost a architektura věčnosti

Modré pondělky - filosofické přednášky z devadesátých let

Unikátní sbírka přednášek z filosofických kurzů Univerzity Karlovy, pořízených na magnetofonové kazety v devadesátých letech. Uslyšíte Jana Sokola o náboženství a etice, Miroslava Pauzu o dějinách české filosofie, Miroslava Petříčka o dekonstrukci, Stanislava Komárka i další osobnosti tehdejší akademické scény. Témata sahají od antické filosofie přes fenomenologii až po kulturní studia a logiku. Nahrávky zachycují atmosféru doby, kdy se na českých univerzitách po čtyřiceti letech znovu otevřeně diskutovalo o idejích, které byly předtím tabu. Původní kazety byly digitalizovány v rámci projektu KOVF na Pedagogické fakultě UK.

Pozvánka k poslechu: Filosofie v podání Jana Sokola není odtažitou disciplínou, ale hlubokým zkoumáním toho, proč jako lidé děláme to, co děláme. Tento záznam nabízí jedinečnou příležitost nahlédnout pod povrch každodennosti a pochopit skryté motivace našich dějin. Víte, proč je pro civilizaci kámen důležitější než pohodlí? A proč Jan Sokol tvrdí, že architektura začíná až tam, kde se staví pro věčnost? Nechte se provést od intimního prožitku hudební melodie přes pragmatický chov „medvědů v domě" až k velkolepým hradbám starověké Mezopotámie, které držely pohromadě díky asfaltu a víře v nesmrtelnost. Tato přednáška vám ukáže, že naše moderní existence koření v prastarém setkání s tváří druhého člověka a v neustálém zápase o to, co nás má přežít.Anotace: Přednáška rozvíjí argument, že civilizace není produktem pouhého pohodlí, ale je plodem hlubokého lidského strachu ze smrti a touhy po věčnosti. Výklad začíná kritikou čistě vědeckého popisu času jako bodového řezu. Sokol na příkladu melodie a Augustinova pojetí trojitosti času ukazuje, že lidský pobyt je strukturálně orientován „dopředu a dozadu". Tento pohyb k zítřku se projevuje v „praktické anticipaci" – od shromažďování jídla přes budování obydlí až po stavbu měst. Sokol v závěru překračuje horizont užitkovosti a ukazuje, že architektura slouží jako hráz proti nicotě.

Pozvánka k poslechu: Filosofie v podání Jana Sokola není odtažitou disciplínou, ale hlubokým zkoumáním toho, proč jako lidé děláme to, co děláme. Tento záznam nabízí jedinečnou příležitost nahlédnout pod povrch každodennosti a pochopit skryté motivace našich dějin. Víte, proč je pro civilizaci kámen důležitější než pohodlí? A proč Jan Sokol tvrdí, že architektura začíná až tam, kde se staví pro věčnost? Nechte se provést od intimního prožitku hudební melodie přes pragmatický chov „medvědů v domě" až k velkolepým hradbám starověké Mezopotámie, které držely pohromadě díky asfaltu a víře v nesmrtelnost. Tato přednáška vám ukáže, že naše moderní existence koření v prastarém setkání s tváří druhého člověka a v neustálém zápase o to, co nás má přežít.Anotace: Přednáška rozvíjí argument, že civilizace není produktem pouhého pohodlí, ale je plodem hlubokého lidského strachu ze smrti a touhy po věčnosti. Výklad začíná kritikou čistě vědeckého popisu času jako bodového řezu. Sokol na příkladu melodie a Augustinova pojetí trojitosti času ukazuje, že lidský pobyt je strukturálně orientován „dopředu a dozadu". Tento pohyb k zítřku se projevuje v „praktické anticipaci" – od shromažďování jídla přes budování obydlí až po stavbu měst. Sokol v závěru překračuje horizont užitkovosti a ukazuje, že architektura slouží jako hráz proti nicotě.Přednáška byla proslovena 25. 10. 1990 pravděpodobně na PedF UK v rámci cyklu Člověk a náboženství (ČaN 4).

Aplikace Youradio Talk

Jan Sokol - Vnitřní skutečnost a architektura věčnosti

Poslechněte si podcast