Pedagogic...

Katedra občanské výchovy a filozofie

Vzdělání

Společnost

Kurzy

Filosofie

Jan Sokol - Tolerance a pluralismus I.

Modré pondělky - filosofické přednášky z devadesátých let

Unikátní sbírka přednášek z filosofických kurzů Univerzity Karlovy, pořízených na magnetofonové kazety v devadesátých letech. Uslyšíte Jana Sokola o náboženství a etice, Miroslava Pauzu o dějinách české filosofie, Miroslava Petříčka o dekonstrukci, Stanislava Komárka i další osobnosti tehdejší akademické scény. Témata sahají od antické filosofie přes fenomenologii až po kulturní studia a logiku. Nahrávky zachycují atmosféru doby, kdy se na českých univerzitách po čtyřiceti letech znovu otevřeně diskutovalo o idejích, které byly předtím tabu. Původní kazety byly digitalizovány v rámci projektu KOVF na Pedagogické fakultě UK.

Pozvánka k poslechu: Potřeba demokratizace filozofického poznání nebyla nikdy naléhavější než v době, kdy se naše pravdy zdají být v nesmiřitelném konfliktu. Jan Sokol v této přednášce nabízí východisko, které mění vnímání sporu z nutného zla na příležitost k hloubce. Stačí nám k soužití jen to, že se navzájem „vystojíme“, nebo můžeme v jinakosti druhého vidět pojistku pro vlastní přežití? Sokol k vysvětlení používá geniální metaforu binokulárního vidění: dvě oči vidí dva různé obrazy, které si zdánlivě odporují. Avšak právě díky tomuto rozdílu vzniká „extra-verse“ – hloubka prostoru, kterou jedno oko nikdy neuvidí. Stejně tak nás může obohatit příběh Alberta Schweitzera, který v africké džungli musel „mlčet jako kapr“ o své evropské teologii, aby skrze konfrontaci s úplně jinou kulturou nalezl hlubokou „úctu k životu“. Tato přednáška vás naučí, jak si vážit názorů, které nemůžete přijmout za své, a proč je pro společnost zdravější být „živou bankou nápadů“ než „poklidným skanzenem“. Anotace Sokolova přednáška představuje pronikavou dekonstrukci tolerance jako pojmu, který v moderním diskurzu často maskuje lhostejnost nebo slabost. Řečník odkrývá etymologické kořeny (schopnost jalovice unést náklad) a varuje, že tolerance je v jádru negativní – snášíme jen to, co nemůžeme změnit. Jakmile se z menšiny stane většina, tolerance se často vytrácí, což odhaluje její pragmatickou, nikoliv morální podstatu. Proti této „slabosti“ staví Sokol pluralismus jako aktivní a životně důležitou strategii. Na tragickém příkladu irského hladomoru, způsobeného pěstováním jediné odrůdy brambor, demonstruje nebezpečí myšlenkové monokultury. Pluralismus není estetický rozmar, ale „geno-banka“ lidstva; uchovává zdánlivě „nevýnosné“ myšlenky pro chvíle, kdy se hlavní proud ukáže jako slepá ulička. V rámci biblické exegeze Sokol vyzdvihuje, že redaktoři Bible ponechali dvě protikladná vyprávění o stvoření (Genesis 1 a 2) vedle sebe, čímž odmítli „přežehlení“ pravdy do jediné ploché verze. V rovině společenského dopadu Sokol varuje před bagatelizací vážných přesvědčení. Pokud jsou zásadní myšlenky v rámci širokého tolerančního pole vytlačeny do sféry soukromé nepodstatnosti, stávají se z nich frustrované „fašizující elementy“, které dříve či později začnou „kopat“. Skutečný pluralismus vyžaduje podle Augustina jednotu v nezbytném, svobodu v nejistém, ale především osobní účast a lásku (caritas), která jediná dokáže překlenout logicky nesmiřitelné rozpory bez násilné syntézy.

Pozvánka k poslechu: Potřeba demokratizace filozofického poznání nebyla nikdy naléhavější než v době, kdy se naše pravdy zdají být v nesmiřitelném konfliktu. Jan Sokol v této přednášce nabízí východisko, které mění vnímání sporu z nutného zla na příležitost k hloubce. Stačí nám k soužití jen to, že se navzájem „vystojíme“, nebo můžeme v jinakosti druhého vidět pojistku pro vlastní přežití?Sokol k vysvětlení používá geniální metaforu binokulárního vidění: dvě oči vidí dva různé obrazy, které si zdánlivě odporují. Avšak právě díky tomuto rozdílu vzniká „extra-verse“ – hloubka prostoru, kterou jedno oko nikdy neuvidí. Stejně tak nás může obohatit příběh Alberta Schweitzera, který v africké džungli musel „mlčet jako kapr“ o své evropské teologii, aby skrze konfrontaci s úplně jinou kulturou nalezl hlubokou „úctu k životu“. Tato přednáška vás naučí, jak si vážit názorů, které nemůžete přijmout za své, a proč je pro společnost zdravější být „živou bankou nápadů“ než „poklidným skanzenem“.AnotaceSokolova přednáška představuje pronikavou dekonstrukci tolerance jako pojmu, který v moderním diskurzu často maskuje lhostejnost nebo slabost. Řečník odkrývá etymologické kořeny (schopnost jalovice unést náklad) a varuje, že tolerance je v jádru negativní – snášíme jen to, co nemůžeme změnit. Jakmile se z menšiny stane většina, tolerance se často vytrácí, což odhaluje její pragmatickou, nikoliv morální podstatu.Proti této „slabosti“ staví Sokol pluralismus jako aktivní a životně důležitou strategii. Na tragickém příkladu irského hladomoru, způsobeného pěstováním jediné odrůdy brambor, demonstruje nebezpečí myšlenkové monokultury. Pluralismus není estetický rozmar, ale „geno-banka“ lidstva; uchovává zdánlivě „nevýnosné“ myšlenky pro chvíle, kdy se hlavní proud ukáže jako slepá ulička. V rámci biblické exegeze Sokol vyzdvihuje, že redaktoři Bible ponechali dvě protikladná vyprávění o stvoření (Genesis 1 a 2) vedle sebe, čímž odmítli „přežehlení“ pravdy do jediné ploché verze.V rovině společenského dopadu Sokol varuje před bagatelizací vážných přesvědčení. Pokud jsou zásadní myšlenky v rámci širokého tolerančního pole vytlačeny do sféry soukromé nepodstatnosti, stávají se z nich frustrované „fašizující elementy“, které dříve či později začnou „kopat“. Skutečný pluralismus vyžaduje podle Augustina jednotu v nezbytném, svobodu v nejistém, ale především osobní účast a lásku (caritas), která jediná dokáže překlenout logicky nesmiřitelné rozpory bez násilné syntézy.Přednáška byla proslovena v roce 1991 na Lékařské fakultě UK.

Aplikace Youradio Talk

Jan Sokol - Tolerance a pluralismus I.

Poslechněte si podcast