Jan Sokol - Měřítko, poměr a meze lidského vnímání

Pozvánka k poslechu: V této přednášce se dozvíte, jak se triviální zkušenost s nákupem banánů či dětským pokojem stává klíčem k pochopení kvantové mechaniky a kosmologie. Nahlédnete do paradoxu našich smyslů – zjistíte, proč v tichu slyšíme „trávu růst", zatímco v mikrosvětě jsme „slepí jako pařezy", jak nás „kuchyňský rozum" bezpečně vede domácností, ale beznadějně nás vypeče v okamžiku, kdy začneme operovat s miliardami korun nebo miliony světelných let.

Anotace přednášky: Přednáška podrobuje kritice novověké chápání rozlehlosti, které v tradici euklidovské geometrie a kartesiánského realismu považuje měřítko za nepodstatný parametr. Autor argumentuje, že zatímco v geometrii zůstává trojúhelník identický bez ohledu na svou velikost, v reálném světě je měřítko konstitutivní. Písmeno zvětšené milionkrát přestává být čitelným znakem a trojúhelník zmenšený pod rozlišovací schopnost oka ztrácí pro člověka svou povahu rozlehlé věci.

Přednáška analyzuje zlom ve vědeckém paradigmatu 20. století. Proti Laplaceovu mechanickému determinismu, v němž byl vesmír soustavou „kulečníkových koulí", staví Heisenbergův princip neurčitosti. Klíčovým závěrem je, že mikrosvět není iracionální; je vypočitatelný, ale pro lidskou mysl nepředstavitelný. Elektron není „kuličkou z dětského pokoje"; naše představy narážejí na limity názornosti, kterou jsme si osvojili v makrosvětě.

V závěrečné pasáži autor tematizuje antropocentrické měřítko skrze historii měření. Ukazuje, jak se měření emancipovalo od lidského těla (loket, stopa, palec) k abstraktní konvenci metru. Tato „vědecká" míra nás sice zbavila závislosti na tělesných proporcích, ale zároveň nás vzdálila realitě.

Přednáška byla proslovena v rámci cyklu věnovanému vývoji novověké vědy. Přesné datum a místo konání záznamy neuvádějí.