Jan Sokol - Desatero: 1. přikázání (Člověk a náboženství 25, 28. 3. 1991)

Pozvánka k poslechu: Věříte v Ameriku? A věříte v člověka, který vás drží za ruku ve tmě? Jan Sokol vám ukáže, že mezi těmito dvěma větami je propastný rozdíl – a že právě v tomto rozdílu se skrývá jádro jednoho z nejstarších textů lidské civilizace. V přednášce o prvním přikázání Desatera se dozvíte, proč se moderní člověk snaží „dokázat" Boha jako Pythagorovu větu, proč to nefunguje a co vlastně znamená to tajemné „věřit v". Připravte se na chvíle, kdy vám jednoduchá otázka o „pojistce za nočním stolkem" odhalí hlubokou pravdu o vaší vlastní důvěře i nedůvěře.

Odborná anotace: Přednáška Jana Sokola představuje dekonstrukci novověkého chápání víry jakožto „definitivně nepotvrzeného vědění" a nahrazuje jej konceptem „vztahové jistoty v neviděném". Ukazuje, že první přikázání Desatera není apriori dogma, ale připomínka zkušenosti osvobození, z níž plyne požadavek výlučné důvěry. Lingvistickým rozborem vazby „věřit v" (vs. „věřit něčemu") Sokol dokládá, že biblická víra operuje v jiném gramatickém a ontologickém modu než běžné přijímání informací. Novověkou racionalizaci (Anselmovy důkazy, tomistické „cesty") chápe jako kategoriální omyl: pokus vtěsnat vztahovou zkušenost do formátu vědecké propozice. Přednáška tak otevírá dialog mezi fenomenologií, analytickou filozofií jazyka a biblickou hermeneutikou, přičemž Sokolova schopnost ilustrovat abstraktní teze konkrétními příklady (pojistka za nočním stolkem, vědomí „člověka za plotem") ji činí přístupnou i mimo úzce odborný diskurz.