Elisabeth Ströcker - Intencionalita u Edmunda Husserla (1. část)

Pozvánka k poslechu: Napadlo vás někdy, jak je možné, že vnímáme věc jako jeden celistvý předmět, i když ji můžeme v rukou otáčet a vidět vždy jen jednu její stranu? Elisabeth Ströckerová vás provede tím, jak naše mysl tyto „střípky“ pohledů aktivně skládá dohromady, aby nám svět dával smysl. Zjistěte, proč je naše vědomí tím největším dobrodružstvím a jak se v hloubi naší mysli rodí to, čemu říkáme skutečnost.

Anotace: Přednáška podává výklad evoluce intencionality v Husserlově díle, kterou autorka interpretuje jako postupné odhalování „největší ze všech záhad“. Výklad sleduje trajektorii od rané deskripce aktů v Logických zkoumáních až k pozdní genetické fenomenologii, přičemž klíčovým momentem je transcendentální obrat, jenž mezi vědomím a světem otevírá ontologickou „propast“ (Abgrund). Ströckerová ukazuje, že intencionalita v transcendentálním smyslu není pouhým vztahem k vnějšímu objektu, nýbrž vnitřním výkonem subjektivity, která skrze noeticko-noematické korelace konstituuje smysl bytí světa. V závěrečné syntéze autorka tématizuje subjekt jako „monádu“ – v tomto leibnizovském smyslu ji chápe jako konkrétní, historické a habituální ego, které se vyvíjí v čase a v intersubjektivním společenství. Právě schopnost fenomenologie vysvětlit, jak se v tomto napětí mezi absolutním vědomím a světem ustavuje objektivní platnost, tvoří podle Ströckerové její nepřekonatelný přínos.

Přednáška byla proslovena 18. 11. 1992 patrně v Archivu Jana Patočky při AV ČR nebo na Filosofické fakultě UK.