Ekologické setkání (2): Kybernetika české krajiny a fenomén Doudlebska

Pozvánka k poslechu: Dokument uzavírá syntéza, která transformuje vnímání Čech z geografického celku na dynamický „skanzen významů“. Metafora Borgesovy „zahrady s rozvětvujícími se cestičkami“ zde neslouží k popisu možností, ale k fixaci osudovosti. Celé setkání je prodchnuto typickou intelektuální skepsí 90. let – nad „mrtvými sály“ reliktů a zmrzlými strukturami, které spolu nekomunikují, se v závěru chechtá Hutkův skřet - „česká poťouchlost“. Tato poťouchlost je finálním projevem genia loci země, kterou lze procházet, ale v níž nelze zůstat, aniž by člověk nezkameněl v relikt.

Anotace: lev a orlice jsou interpretováni jako symboly boreální přísnosti a nekompetitivnosti, typické pro izolovaná hnízda v tvrdém prostředí. Detailní analýza regionu Doudlebska pak slouží jako případová studie „ostrovního efektu“ a sociobiologického izolacionismu. Tento „imbrední chov“ obyvatelstva (nachgedunkelt – dodatečně ztmavlí) se projevuje extrémní xenofobií, šetrností hraničící s „homeopatickým pojídáním jitrnic“ a černým humorem, kde se o smrti krávy informuje až týden po funuse.

Přednáška byla proslovena 12. 2. 1992 patrně na Přírodovědecké fakultě UK. Hlavním mluvčím je Stanislav Komárek.