Cage: pokus o dekonstrukci „klece" tradičních epistemologických dichotomií, jež vězní myšlení mezi dogmatismem a skepticismem) (90. léta)

Pozvánka k poslechu: Zajímalo vás někdy, zda svět skutečně vypadá tak, jak ho vidíme, nebo zda si ho jen „krájíme" jako těsto na koláčky podle pravidel našeho jazyka? Tato přednáška vás přesvědčí, že i když nemáme pod nohama absolutní jistotu, naše hledání pravdy není marné. Zjistěte, proč je naše myšlení jako loď opravovaná uprostřed oceánu a jak naše morální odpovědnost být rozumnými bytostmi ústí v hluboké tázání po smyslu a existenci Boha.

Anotace: Přednáška je unikátním svědectvím o snaze překlenout propast mezi analytickou precizností a hlubokými metafyzickými otázkami. Směřuje k dekonstrukci „klece" (cage) tradičních epistemologických dichotomií, jež vězní myšlení mezi dogmatismem a skepticismem. Přednáška analyzuje dramatický vývoj epistemologie 20. století, zachycený v pohybu od ztroskotaného karteziánského fundamentalismu k hrozbě postmoderního relativismu (Rorty, Kuhn). Autor představuje syntetické pozice Hilaryho Putnama a zejména Thomase Nicklese jako pokus o rehabilitaci realismu, který integruje sociální rozměr poznání i princip lidské omylnosti. Skrze koncept „svépomocné epistemologie" mluvčí dovozuje, že racionalita není jen technickým nástrojem, ale morální odpovědností lidského společenství. Celý výklad graduje k metafyzickému závěru: mimořádná funkčnost našich poznávacích metod slouží jako „bootstrap" argument pro existenci Boha. Ten je chápán jako nezbytný ručitel (v duchu Dummetta a Kołakowského), který zajišťuje, že naše perspektivní poznání skutečně referuje k objektivnímu světu.