O vysoké oblibě kouření v mayské a aztécké civilizaci svědčí mnohé nalezené reliéfy z té doby. Původně bylo vdechování dýmu nejspíš spojeno s náboženským obřadem vyhrazeným pouze kněžím, postupně se však stávalo součástí života všech indiánů. Ve Střední Americe byly dýmky nejčastěji hliněné nebo kamenné, severněji se vyráběly z měkkého kamene katlinitu. Obyvatelé Jižní Ameriky zhotovovali dýmky nejčastěji z tropických dřevin. Do Evropy se dýmky dostaly spolu s kouřením po objevení Ameriky. O sto let později se stali nejnáruživějšími dýmkaři Angličané a od nich se kouření na přelomu 16. a 17. století dostalo i do států kontinentální Evropy. Nejvíce se uchytilo v Holandsku, kde byly vyráběny hliněné dýmky s malou hlavičkou, protože tabák byl poměrně drahým artiklem. Jižní cestou se kouření dostalo ze Španělska a Portugalska kolem Středozemního moře až do Orientu, kde se zrodila vodní dýmka.
www.cojeco.cz