Řada přírodních úkazů byla našimi předky vnímána jako špatné znamení. Zatmění slunce, divoká tornáda či hrozivé blesky – to vše bývaly předzvěsti něčeho nedobrého. Duha ale naopak jako špatné znamení vnímána nebyla, zřejmě proto, že se objevovala za ustávajícího deště. Sluneční paprsky osvětlují dešťové kapky, v nichž se světlo láme, rozkládá a odráží tak, že je možné spatřit proti slunci překrásné barevné spektrum. Podle jedné z nejznámějších pověr se na každém konci duhy nachází hrnec zlata. Je ale třeba upozornit všechny bohatstvíchtivé, že duha se promítá jako oblouk o stejném poloměru z jakéhokoliv místa v okolí pozorovatele a k jejímu konci tak nelze dojít. Některé kultury ovšem nevnímají duhu tak pozitivně. Barmští Karenové v ní vidí nebezpečné démonické síly pohlcující lidskou duši. Pro některé kmeny Finska nebo Laponska je duhový oblouk lukem boha hromů, kterým sesílá blesky na zem.
www.cojeco.cz