V počátcích kinematografie, kdy byly filmové snímky němé, nebylo třeba řešit jejich národní verze. Černobílý snímek bez zvuku se prostě mezi jednotlivými scénami jen doplnil cizojazyčnými titulky, byly-li třeba. Obtížnější situace ale nastala s příchodem zvukového filmu. Najednou bylo potřeba zpřístupnit mluvené či zpívané slovo i divákům v jiných státech. Tehdy se na filmových plátnech objevily první překladové titulky a také první dabing, tedy přetlumočení původního dialogu do jiného jazyka tak, aby byl co nejpřesněji zachován původní umělecký záměr. Ne všude na světě se ale dabing setkal s uznáním. Skandinávské státy například dodnes používají pouze titulky a ani v USA se dabing příliš nerozšířil. S maximální oblibou se ale setkal hned ve 30. letech v Itálii, Sovětském svazu i v Československu. Tak zvaná česká dabingová škola bývá považována za jednu z nejlepších na světě.
www.cojeco.cz