Markéta Lukášková: Pořád jsem všechny zachraňovala, abych ukázala, že nejsem zlý člověk. A nerespektovala jsem tak svoje hranice.

Hostem podcastu Mezi čtyřma očima byla tento týden spisovatelka Markéta Lukášková. S Helenou Šulcovou mluvily o její nové knize Majonéza k snídani, která vyjde začátkem září. Podle Lukáškové je nová kniha takovým bodem nula. Na rozdíl od předchozích knih, které na sebe částečně navazovaly, je Majonéza k snídani jiná. A autorka si při jejím psaní zkusila i novou roli - místo v první osobě, píše knihu z pohledu vypravěčky. Jiná je podle ní i hlavní postava. „Předchozí hrdinky byly hodně emocionální. Ema má ale problém emocemi, nerozumí jim a snaží se racionálně pochopit, co je to láska,“ říká o hlavní hrdince připravované knihy.

Její zatím nejúspěšnější knihou je prvotina Losos v kaluži, která se stále prodává stejně jako na začátku. Spisovatelka a autorka úspěšného podcastu ale přiznala, že zpětně by ho po letech celého přepsala. V rozhovoru také dále popisuje, jak se díky knize a připravovanému filmu seznámila s Libuškou Šafránkovou. Jestli ale film skutečně vyjde, není v tuto chvíli jisté. „Z přípravy filmu Losos v kaluži vychází velký životní poučení, že když člověk s někým pracuje, tak se s ním nemá kamarádit. Bohužel, ten scénář je obětí toho všeho, ale nevím, jestli bych to ještě chtěla bez Libušky dělat.“

Lukášková dlouhodobě otevřeně mluví o tom, jakým způsobem jí změnila život terapie: „Mám v sobě od malička zakódovaný pocit, že jsem zlý člověk. A to je něco, co člověk má podvědomě potřebu vyvracet. A proto jsem pořád všechny zachraňovala a nerespektovala jsem svoje hranice.“ Češi mají podle ní špatný přístup k tomu, že člověk myslí na sebe: „Přitom být sobec, je v určitým smyslu slova správně.“