V 19. epizodě MediScope Journal Clubu rozebíráme systematický přehled, který se ptá na otázku, která je v ordinacích fyzioterapeutů každodenní: je skapulární dyskineze skutečně klinicky relevantní nález – nebo jsme z normální pohybové variability udělali diagnózu?
Studie: Salamh et al. 2023
Is it Time to Normalize Scapular Dyskinesis? The Incidence of Scapular Dyskinesis in Those With and Without Symptoms: a Systematic Review of the Literature
International Journal of Sports Physical Therapy, 2023;V18(3):558–576
34 studií, 2 365 jedinců. Prevalence skapulární dyskineze u symptomatické populace: 60 %. U asymptomatické: 48 %. Rozdíl 12 procentních bodů, bez statistické analýzy, bez konfidenčních intervalů.
V epizodě rozebíráme:
- co vlastně skapulární dyskineze je a proč na její definici panuje jen malá shoda – přičemž nevíme, jak by lopatka měla správně vypadat
- šest různých detekčních metod v jednom review: Kiblerova vizuální klasifikace, SDT, LSST, statické měření, kombinované přístupy – a proč to není jen metodologická poznámka, ale zásadní problém pro interpretaci výsledků
- inter-rater a intra-rater reliabilita dostupných testů: nízká napříč metodami, výsledky jsou silně závislé na hodnotiteli
- studii Plummer et al. 2017: hodnotitelé, kteří věděli, jestli pacient má bolest, identifikovali skapulární dyskinezi v 80 % případů – ti zaslepení ve 67 %. Rozdíl třináct procentních bodů, téměř identický s tím, co Salamh et al. popisují jako rozdíl mezi symptomatickou a asymptomatickou skupinou
- studie Villadeigue z roku 2024: čím víc klinik věřil v důležitost skapulární dyskineze, tím víc ji u pacientů nacházel – každý bod na škále přesvědčení zvyšoval pravděpodobnost nálezu o 42 %
- plavci Madsen et al. 2011 a Maor et al. 2017: na začátku tréninku skapulární dyskinezi vykazuje 30–37 % závodníků, na konci přes 80 % – stejní sportovci, bez bolesti, jen unavená ramena
- proč je 12% rozdíl mezi symptomatickou a asymptomatickou skupinou pravděpodobně z velké části artefaktem hodnotitelského biasu, ne skutečným klinickým signálem
- studii Kamon Sekiho 2023: cvičení zaměřené specificky na oblast lopatky nepřináší lepší výsledky než standardní rehabilitace ramene – pokud je cílem snížení bolesti
- proč skapulární dyskineze může být důsledek obtíží, ne jejich příčina – redistribuce zátěže jako adaptační strategie unavené nebo bolestivé rotátorové manžety
Řešíme také klinické dopady:
Říct pacientovi „vaše lopatka se hýbe špatně" může napáchat víc škody než užitku. Pokud se něco nedá spolehlivě měřit, nedá se ani spolehlivě léčit. A pokud zaměření na lopatku nepřináší lepší výsledky než jiná intervence, otázka není, jestli skapulární dyskineze existuje – ale jestli stojí za klinickou pozornost, kterou jí věnujeme.
Pohybová variabilita není diagnóza.
Sledujte MediScope:
📷 Instagram: https://www.instagram.com/mediscope.cz
📘 Facebook: https://www.facebook.com/profile.php?id=61588559820126
📚 Studie:
Salamh PA, Hanney WJ, Boles T, Holmes D, McMillan A, Wagner A, Kolber MJ. Is it Time to Normalize Scapular Dyskinesis? The Incidence of Scapular Dyskinesis in Those With and Without Symptoms: a Systematic Review of the Literature. IJSPT. 2023;V18(3):558–576. doi:10.26603/001c.74388