Appeaseři se chtěli za každou cenu vyhnout opakování Velké války, říká v podcastu Královská rodina Martin Kovář
O epizodě podcastu
„Základní interpretace pojmu appeasement je dvojí. Obhájci politiky appeasementu ve třicátých letech říkali, že je to politika nevměšování se nebo nezasahování do záležitostí jiných států. Nebyla to jenom evropská záležitost. Kritikové politiky appeasementu měli jinou interpretaci. Říkali, že je to politika ustupování agresorovi. Dnes se vede debata o tom, jestli a jaké alternativy Británie jako hlavní appeasementská mocnost měla,” konstatuje historik Martin Kovář v podcastu Rádia ZET Královská rodina.
„Appeaseři nebyli vedeni zlým úmyslem, jak se jim občas podsouvá. Měli v paměti první světovou válku a říkali, že se chtějí za každou cenu vyhnout opakování Velké války. Symbolem politiky appeasementu je u nás v Česku hlavně Neville Chamberlain. To je ten politik, který za britskou stranu podepsal Mnichovskou dohodu,” říká Kovář. „Ještě větším symbolem francouzského appeasementu než premiér Édouard Daladier byl premiér a ministr zahraničí ve třicátých letech Pierre Laval.”
Jaký vztah k nacistickému Německu měla britská královská rodina? „Princ Edward, krátce král Eduard VIII., měl blízko k Německu i k nacistickému režimu. Nevíme, jak by to všechno dopadlo, kdyby nedal v roce 1936 přednost Wallis Simpsonové před monarchií. Vzdal se trůnu, místo něj nastoupil otec Alžběty II. Jiří VI.,” pokračuje Martin Kovář. Po abdikaci Eduarda už královská rodina neměla s Německem nic společného. Na podzim 1937 ale Eduard s Wallis navzdory doporučení britské vlády navštívili Německo. Dokonce se potkali s Hitlerem a používali nacistický pozdrav. „Eduard mluvil o Hitlerovi a obecně o Německu jako o jediné možné hrázi potenciální agrese komunistické,” dodává Kovář.
Poslechněte si celý podcast Královská rodina: